Z Konice – Troškô bê se k temô hodila hláška z filmô Vrchní, prchni! ‚Chtěl jsem být knihkupec, vyučil jsem se jako knihkupec a doteď jsem knihkupec’. Kvelb s knižkama má Petr Lêndôšku na litovelskym náměsti. A nepochêbně tam má aji takovy, co napsal on sám…

Pokaváď smê zmiňovalê uvodem známé české film, hláškó z něho podobnosť s Petrem Lêndôškovym konči. Rozhodně po litovelskéch lokálech nechodi kasirovat s fôtrálem na hósle. Po večerech se věnôje věcem bohôlêbjéšim. A to hanáčťêně v psané podobě. Je takê jednym z ‚diplomatu‘ Hanácké ambasádê, jeho plkê se objevôjó co měsic aji v Hanáckéch novinách. A to určitě néni fšecko, protože takê hraje a režisérôje ô litovelskéch ochotniku, a těžko řict, co fšecko má ‚na trikô’.

Knihkôpcem se Petr Lêndôšku skôtečně vêôčêl, konkrétně absolvoval knihovnickó školô v Brně. A pak ôž čekalê ‚dlóhy leta praxe a odřikáni’, ale nemuhl si pomuct. Po krátkym oddychovym čase to knižkê znovô vêhrálê. Svoje knihkôpectvi a antikvariát na litovelskym náměsti má od rokô 1996.

Trochô splknót přêjel Petr Lêndôšku v pátek večir takê do Konice. Dêť je to z Litovle jenom na skok. Přê vinečkô neco početl ze svéch hanáckéch knižek, kery zatim vêdal, lêdi se třeba dozvědělê, jak je to s cestovánim z Litovle do Tokia a zpátky, čê co se dilo před prostijovskym Priórem. Mezê tém neco zahrála a zazpivala Bohuslava Šmidova. A ti, co zaplnilê zasedačkô na konickym zámkô, rozhodně nemosêlê lêtovat, že sem vážêlê cestô.

Ê gdêž hanáčťênê mezê lêďma ôbévá, je dobře, gdêž se neco dělá pro to, abê se nevêtratila uplně. A eště lepši je, pokaváď vzniká v hanáčťêně furt cosê novyho a nezvostává se jenom ô teho, co se gde podaři vêštrachat. Je to takê dokladem, že je to žêvé jazêk, keré se furt dál vêviji. Handrkovat se o tem, ešlê se v jedné dědině řekne neco tak a v sósedni jináč, a jak je to vlastně správně, je uplné nesmêsl. Dêť o to přece vubec nende.

Na pár foteček z konickyho zámkô se mužete mrknót TOŤ.

0