Z Kostelca, teho na Hané – Stat se rytiřem, to néni jenom tak. V ótery odpoledňa slavnostni ceremoniál zažêla knihovna v Kostelcô n/H. A tož samozřémě, že smê ô takové věcê nemuhlê chêbět.

Hneď jedenadvacet novéch rytiřu zároveň. Tolik novéch šlechticu bêlo pasovanéch v Kostelcô v knihovni. Řikala nám knihovnica Věra Vêkópilova, že se jim s vêchovatelkó školni družinê Monikó Jehlářovó podařšelo zlanařêt fšeckê prvňákê, z keréch só jôž fčêl aji pravidelni návštěvnici knihovnê. Což je přêrozeně hodně dobře, protože jak vimê, počitač, televiza a k temô nejaké ten energiťák néni fšecko. Maji recht, že se v knihovni do teho pôstilê, ê dêž pani knihovnica přêznává, že to zase nebêlo uplně jednodôchy. Ale povedlo se!

V ótery odpoledňa teda přêšil ten slavné okamžik. Do stavô rytiřu řádô čtenářského bêlê pasovani fšeci kostelečtí prvňáci, jeden teda pro nemoc v nepřitomnosti. Ešlê dodoržijó, co slébilê, pak rozhodně nemosi mět nigdo obavê, že bê se za čas knižkê ôkazovalê jenom negde v muzeô pod sklem.

A abê děcka vědělê, jak vêpadá takové doopravdické spisovatel, co knižkê piše, přêšil za něma do knihovnê Jiři Fialu, co napsal Pohádkê a pověsti Terezskyho udoli. A samo sebe jim ze své knížky aji neco přečetl.

0