Dil patnácté

Heršoft, já mám z té Sahare takovy socho v gágoře, že bech snaď ani nedoplol na zem. Honem eště nalé téch trnkovéch kapek a já tě pak povim, jakó sem si o téch machometánu ořizl ostodo. Schválně – ešlepak viš, co je to medina?“

„Ovšem. Fakulta všeobecného lékařství.“

„Ale prdlačko! Medina je néstarši část arabskyho města. Historicky jádro. Ale né jak o nás, kde máš barák z venko pěkně nahozené, vemalované a veštafirované, přetym ve dvoře tě padá omitka na hlavo. O nich je to zrovna narobe. Fasáde zabablany hlenó a podepřeny trámama, olece tmavy, ponory, klekaty a křevolaky, jedna jak drohá.
Meslim, že ve středověko stavěle města tak složety proto, abe si jich nájezdnici nemuhle podmanit ani s kompasem. V medině kolekrát zablódi aji domorodec! Znáš mě, já se ve světě neztratim, ale…“

„Chachá, to jistě! Vzpomínáte, jak jste jel vlakem z Prostějova do Brna a vystoupil v Olomouci?“

„Co plkáš? Já mám orientačni smesl dobré, o tym žádná! Akorát cilem ceste, pravda, bévám sem tam zaskočené.
Tož vidiš, co děláš? Zas sem ztratil niť! Kde sem to bel?“

„V medině.“

„Ja, ož to mám.
Předposledni deň v Africe sme rozbile tábor ve městě Fezo. Teda, né, že be belo eště co rozbijet; všecko měle rozbity ož od počátko devátyho stoleti. Fez je ódajně népuvodňéši památnó metropoló arabskyho světa a podli teho to tam take vepadá – všecke odpadke só puvodni. A nic bech za to nedal, že aji mnozi ledi. Dvanást set let, ráno co ráno, stávajó akorát kvule temo, abe se muhle po olecich hemžet a v tem mumrajo balamotit a odirat cezence. A kdež se nekeré nedá, tož ho oplácjó čepicama. Néni divo, že to město take po čepice pomenovale.

Spale sme v hotelo Cascade o bráne Bab Bou Jeloud, zrovna za vchodem do medine. Záchod a sprcha na chodbě, v pokojo akorát postel, věšák, omevadlo a zamřižovany okynko s véhledem na smetisko s kočkama.
><

Ráno, hneď po hlášeni fézskéch mohamédií z minareto, držel k nám delegát pře snidaňó poočnó řeč:
Na rozdil od Berberu, keři patřijó k biblickém Hamitum – přébozném staréch Egypťanu, Arabi só póvodem Semiti – přébozni Židu; tym pádem nám prodajó, co si sami omanó, ať chceme če ne-e. Pravda, cena se dá kolekrát osmlóvat až na třetino žádané částke, ale bode to našenca stát kos zdravi a hromado časo. Maročti obchodnici majó spóste časo. Dlóhy hodine, ba cely dně. Majó vlastně celé ževot časo! Náš čas só penize, jejich čas nic nestoji. V Africe na časo nezáleži. Smlóváni je takové mistni obečej a nedodržite-le ho, možete tym obchodnika aji orazet. Nekery nákope je ale lepši zvládnót eště za tehoto ževota. Nebodem v Maroko věčně, natož na světě.

Kdo se ztrati, měl be se pohebovat véhradně po hlavnich olecich. Obevatelstvo je vespolek laskavy a dobromeslny, rádo vás z medine vevede, ale zadarmo to nebode. Za zeptáni nic nedáš plati skorem všode, až na Maroko. Jak ti filištini vijó, kde parkojete a v kerym hotelo ste obetovani, to zvostane záhadó, ale téch pár dirhamu za doprovod se oplati vedat. Jeden držgrešla z Jevička, nejaké Lojza Cófalu, v tem labyrinto pré blódi ož třetim rokem.

Hlavni ořišek pře zkómáni téchto arabskéch měst só všodepřitomni naháněči. Stači zaváhat a ož je domlova statá. Ste jejich vzácné hosť, nélepši kamoš, rodné bratr a hneď vás tahajó z obchodo do obchodo, kde majó za vaše nákope provize. Nélepši strategijó je, vubec si jich nevšimat. Ale néni to snadny.

Take se pré može přenachométnót šizuňk, keré nabizi cezencom droge. Tito ledi só ale skorem pokaždy tajni polecajti, keři vám, hneď po prodejo, dajó vebrat – na mistě zaplatit dva tisice dirhamu, nebo sedět. A marocká šabala, to je néhorši vězeni na světě. Ódajně eště tvrdši, než pověstná káznica v Číně!

Tož, pokáď je pravdó, co se vekládá o sexuálnich praktekách v kreminálech (a jak sem zvizityroval te nahy čerňoche v hammamo), potem bech skotečně rači bročel v Číně, než v Africe.

0