Čteni na dobry spani: Do Afrike přes Koséř

Dil šesté
Tož podobnéch Alibabu sem pak potkal eště hromade, ale téch lópežníků kolem nich nebelo šterecet ale némiň štere sta! A to sme bele v Africe teprvá na krajo! Belo zapotřebi držet se skopine. Jenom tak sem neodháněl každyho Araba, akorát každyho drohyho. Ze staryho města, z té medine, sme špacirovale palmovó álijó, kerá vedla k parlamento a velekymo minareto, ale hlavně k poštovnimo óřado, odkáď sem tě poslal to karto.“
„No, ale to mi neříkejte, že jste se viděl s velbloudem jenom na pohlednici!“
„Co tě nemá! V póšti sem si jich ožel ažaž. Včel ož take vim, jaká je to hanebnosť a sprostota, kdež tě nekdo povi, že smrdiš jak dromedár! Ale jináč je tě to ohromně chetry zviře, takové bemblód. Na zádech má hrb jak knihovnik Procházka ze Sobisok a vedrži pré nepit aji dva tédně. Šak aji ti póštni kočovnici – bedoini, dokážó přestát pět dni bez kapke vode.
A jak tak čočim do té sklinke, mně se zdá, že zkóšiš, ešle bech to zvládl take, né? Tož ocmrndni tam té gořalke, ať zas kósek popojedem.
Na vekoměsto Casablanca sem bel teoreticke dobře přepravené. Ten film s Bogartem a Bergmanovó sem viděl némiň šestkrát, tož sem měl v pláno najit Rickieho bar, dat si v něm pivečko, vsadit nejaky penize v ruletě na dvaadvacitko a potem ož akorát rozhazovat tisicovke jak Róčild. Náš delegát bel ale jinyho miněni.
Zas nás tahl do jakése třeti névěči mešite. Tož neřikám, zajimavosť to je. Kos ji čoči až do mořa a je podpirané velečajznéma slópama, stoji v ni névešši minaret a na něm póštijó lézr, co dosviti až do Mekke. Modlivá se v ni za rano pětadvacet tisic machometánu a ti ož neco veprdijó. Japak mužem poróčet větro a dyšťo, kdež kolekrát neomime poročet ani svém vlastnim větrum, no né? Proto má celá ta mešita aji otviraci střecho. Stačijó tře minote a je z ni kabriolet!
Eště só tam ohromny lustre, podzemni parkoviště, torecky lázně a hromade inčich zajimavosti, o keréch očeně plkotal mistni pruvodce hneď v nekoleka světovéch jazecich. Znělo to jak Urbi et Orbi, akorát hanáčtěna temo scházela. Tam be si Tónkova tchyňa ožela. Já na te módra moc zvědavé néso, šak mě znáš, já spiš tak – kde co dobryho strčet do břocha.“