Dil sedmé

„No konečně! To mě zajímá, ne nějaké památky, o kterých si můžu přečíst v National Geographic. Jídlo, pití, ženy, zpěv…“

„Ja, tož teho všeckyho sem zakosel hneď kvičeró. To sme dorazele k vodopádom Ouzoud. Jenom co nás okvartyrovale, dale sme si v mistni hospodě prvni echtovni marokánskó večeřo. Čočel sem jak žaba z kéške. Kolem stolu nebele legáte ale otomane! Hneď z kraja servirovale tažin – arabské národni pokrm pro toreste. Jakyse chabašči zapečeny se zeleninó, sem tam kósek maseska a cely to belo překlopeny takovó hleněnó kředylkó ve tvaro komina. Kdež stále na stole štere vedlivá sebe, tož to vepadalo jak Temelín.

Vědomé si teho, že pod dojmem selnéch kolinárnich zážetku, muhl bech pozbet kontrole nad nekeréma tělesnéma fonkcema, očenil sem všecke notny předběžny opatřeni. Šak viš, že bez kapesni apatyke nedám ani rano.
Jak se patři impregnované trnkovéma kapkama sem se potem nemosel opépat ani nad takovéma delikatesama jako bel deňové melón, jogurt rajib če pastila – holobi maso s mandlema a hrozinkama v pálenym těstě co vepadalo, jak veleké pocokrované štrudl. A kdebech nakonec neokoštoval gazeli ružke, to bech si dovčelko neodpostil! Bele marcepánovó tečkó za hostinó v parnym večero.
O zhóbnéch óčencich marockyho zeleninovyho saláto se eště zminim pozďéš; prozatim stači, kdež řekno, že behme nikdá neměle dopostit, abe padl do rok našéch nepřátel.

Po hodokvaso nastópil mistni folklórni sóbor tamboru. Mlátile do bobnu, jak kdež ždimá Tatramatka, vřéskale a hulajdale do omrzeni. No kravál, jak o kočeči svajbě.
K piti sme dostale čaj. Hostitel nalel ochtlik, velel ho nazpátek do konvičke, nalel znova, okoštoval a kdež bel spokojené, rozlel všeckém. Sklinečka, z keré ochotnával, nekemo potem náhodně přepadla, s tym oni si hlavo nedělajó. Hlavně se čaj mosi nalivat z co névěči véške, ináč be to snaď ani neplatilo. Odvar voněl jak fefrmincka a po naředěni pul na pul se šlihovicó aji tak šmakoval. Jak ale musulman zmerčel, že křtim jejich tradični mohamedánské nápoj, vevalel očeska jak kdež kocór sere do plev a hneď po mně! Naštěsti přeskočel náš delegát, opatrno pravě, že mě ten móřenin nechce vemiškovat a poslat do harémo; akorát be pré to gořalko kópil.
A hneď vepokla bóřlevá licitace:

Tož faň, oděláme byznis, zašobrstal sem okazovákem o palec, co dáš?

Fine! Business! Oh, my friend, so you speak english, that’s greeeeeat! nabiral kópěchtivec hlasem do závratnéch véšek, v keréch me, co nésme netopéři, jož pomalo přestáváme slešet.

Grejt negrejt, odé ceno!

Cadeau? Present? Dárek? zkóšel mě nachetat machometán.

To te seš, se mně zdá, prezent, te figoro! Kšeft néni koleda! Many, many, many! nedal sem se obalamotit.

Men fadlak! Please! I am a dirt-poor! No money! rozhazoval pikolik ročeskama jak větrné mlén.

A tož se polob do kapse! Darmem nic nebode, sám mám málo. Ale, abes mě po celé Africe na jazeko neroznosel, dám tě kapko okoštovat. Áj včel help jů, jů podrohy helpneš mně, né? strkám mo pod nos butylko na osmiřenó. Ale tos tě neviděl! Ten mrťafa glgal, glgal až mo ohrezek poskakoval a pul flanděre belo v to rano v trapo!
Tož vodopád Ouzoud sem zrovna viděl, pomeslel sem si, to mě zétra ož žádné div přirode nepřekvapi.

0