Ze Stinavê – Copak o to, Velerad zná každé, aji neznaboh! Ale gdo vi neco o Stinavě? A vidite, ê tadêma si to pré tenkrát štrádovalê Cyril s Metodějem. Našlê stôdynkô, ze keré aji křtilê, a vêdalê s tém takê doporôčeni, abê o ňô bêlo řádně pečovany, páč to néni voda ledasjaká.

Těžko řict, ešlê uplně od té dobê, ale jináč rok co rok toť dêcinkê 5. červenca se ô kaplêčkê nad stôdynkó slóži mša na tô paměť. Bêlo tak teda pochopitelně aji včerá. Rádi smê do Stinavê vêrazêlê. Vêstrojená kaplêčka tadê stoji od rokô 1881. Ale jak nám řikal Martin Sitte, co ve Stinavě mimo jiny vede aji schólô, že podle fšeckyho tadê puvodni, eště dřevěná, kaplêčka stávala dřiv, než ve Stinavě postavilê kostel. A to bělo nêgdê ve 12. stoleti…

Slavnostni omšô tadê slóžêl P. Mariusz Radaczynski ze Pteni. Na jejim koncô požehnal aji moravskymo praporô, keré nad kaplêčkó celó dobô plápolal. Aji dêž v ten moment začalo kropit na fšeckê přitomny aji z nebe, nic to nepokazêlo.

Ale eště k té stôdynce. Ta je rovnó pod tó kaplêčkó, a ê dêž je to spodni voda, hladinô má skoro až po vrch a pré skoro furt sténakó. A navic v zémě muže mrznót, až praštět, ale voda v ni nezamrzne. Povidá se o ni, že je léčêvá a proto sem pré pro ňô jezdivalê lêdi ze šêroka daleka. S tem Cyrilkem a Metudkem to muže bêt pravda a takê nemosi. Šak si to z té dobê asji jenom jôž málogdo pamatôje… Ale tradica je to moc pěkná a jak řikalê pan farář, v takovéch prostéch podminkách pro bohoslôžbô se citi podobně, jak ti dvá věrozvěsti, dêž hlásalê slovo Boži ve slovanské liturgijê v době, gdê tech kostelu na našem uzemi zrovna nebêlo. Smê rádi, že smê se tam zajelê podivat. Aji z fotek určitě poznáte, že to má neco do sebe!

0