Z Pěnčina – Jak tak leta přêbévaji, néni od věcê si splknót, probrat, jak de žêvot. A tož aji děvčata a chlapci, co vêšlê v rokô 1982 ze základkê v Přemkách, si v sobotô odpoledňa dalê dostaveničko v pěnčinské hospodě Ô kaple.

Mistni znaji, cêzém vêsvětlimê. V Pěnčině je totiž jenom obecná a do dneška se ocáď na měšťankô, teda na drôhé stôpeň, mosi negde jezdit. A gdêsê to nebévalo tak, že si každé muhl vêméšlet. Z Pěnčina se teda jezdilo do Přemeslovic. Tož se teda aji stalo, že v rokô 1978 od 5. třidê se zešlê v Přemkách novi spolužáci, keři to pak společně tahlê až do rokô 1982, gdê vêcházelê společně z 8. třidê a vêdalê se ôž každé po svéch.

Pravda, 37 let od té dobê nésó žádny kôlatinê, ale to přece nemosi bránit temô si ôdělat chvilkô. Ê gdêž dneska só ôž fšeci zrali padesátnici, ale přê tem děvčata furt sténak šêkovny, jak gdêsê, a chlapci furt sténaci frajeři. Co na tem, že se řeč ôž po letech posônôla jinde, děcka dospěly (těžko řict, proč to dělaji ), starosti uplně jinači, než ô štrnástiletéch vérostku. Občas bêlo potřeba si pučêt aji bryle, protože si tê svoje negdo zapomněl doma a chtěl se takê mrknót, třeba na školni fotkô z dob, gdê vêcházelê. A za jednym spolužákem se fšeci bohužel mosêlê aji na mistni hřbitov. Ale dobře to tak bêlo!

A abêhmê fšecko ôvedlê na pravó mirô, jednym z tech, co přêšil na měšťankô z Pěnčiňákama a v rokô 1982 ‚absolvoval‘ bêl aji ‚Furtovnik‘ Miloš Havelku. Snaď teda nic nepokazimê, gdêž eště tóto cestó aji za ostatni poděkôjemê Dášê, kerá to zorganizovala. Určitě se brzo rádi ôvidimê zas.

Určitě ste zvědavi aji na nejaky fotečkê. K nahlidnóti só teda TOŤ.

0