Dolfikovi se odělalo blbě. Ráno vstal a zjistil, že ho neposlóchaji nohe, toči se mo lebeň a chce se mo blot. To je v řiti. Zrovna, kdež má jit na vyročko hasiču. Jak to jenom skret před Filkó? Deť vona be ho nikam nepostila a zas be držkovala, že si akorát přetiži. Nedé bože, že be zjistila, že ož na hasičárno navezle bečko piveska a každé přenese okoštovat to svojo šlihovico. „Přece v tym kamaráde nemužo nechat!“, z hruzo pomeslel Dolfik. Představa, že be seděl doma, čočel s Filkó na Pošto pro tebe a otiral ji slze, ho postavila na nohe tak rychle, že zapomněl aji zanařikat. „Do posbirat véca a dat slipkám mateni,“ zahučel na verandě. Po cestě se samozřémě nezapomněl stavit na ranniho nakopáváka ve špajzo….

0