Je to tak, že lêdi se naôčêlê chodit do kvelbô, jak do kostela. Možná tam čekaji odpôštěni a spásô, a só ochotni za to aji pořádně zacálovat. Holt – každé špás neco stoji! A je potřeba řict, že takovy zaniceni, oddanosť a intenzitô návštěv novodobéch chrámu Páně se jenom tak nevidi ani mezê věřicima…

Dva dni bêlê kvelbê na rygl a lêdi só, jak šileni. Napřeď zófalosť pomalô hodná očekáváni konca světa, protože si na svátkê mosêlê nakôpováni odřict, fčêlka zase po dvódennim pustô absťák a potřeba dohnat, oč za tê dva dni přêšlê. Co bê takê dělalê doma? Možná je nakonec lip tem, keři mosijó aji mezê svátkama do práce, protože só tech orgii ôšetřeni.

Sô rád, že sem si to odbêl hneď ráno, pořidil nôtny pro přežêti a pryč tam ocáď. Ôž abê bêlo aji po Novym rokô a fšecko se vrátilo do staréch koleji. Aspoň v tymto směrô. Doba je sice zlá a žádá si oběti, ale takê tak nejak – ocamcáď pocamcáď!

0