Z Konicka – Dalo bê se řict – posledni pořádny mejdlo před velêkonočnim pustem. Ono to sice ôž dávno neplati, ale aspoň to přêpominaji ostatkovy pruvodê po dědinách a městech, mnohdê takê zakončeny pulnočnim pochovávánim basê.

Letos vêcházijó Velkonoce až na pulkô dôbna, tym pádem aji fšeckê záležêtostě s tym spojeny se adekvátně posônôjó vic k jarô. V sobotô sice eště moc jarně nebêlo, na cestě po Konickô smê zažêlê ê sněženi, ale přece jenom je to furt lepši, než se brodit po prdel snihem negdê začátkem unora…

Ale k věcê. Ostatkovy pruvodê prošlê o vikendô né jenom Konickem. Mê smê si ale ôdělalê v sobotô dopoledne maly turné po rajónô a neco smê nafotilê, zvěčnilê do digitálni stopê. A předem se omlóvámê do tech mist, gde smê nedorazêlê, ale člověk nemuže bêt fšôdê.

Projelê smê Hvozd, Kladkê, Dzbel, Konicô a ve finále smê fotilê takê v Přemkách. Aspoň obrázkově vám teda TOŤ přêbléžimê, jaky to gde mělê. Zároveň oceňôjemê fšeckê, keři se do teho vrhlê. Projit dědinô od prvniho po posledni barák je skôtečná řehola. A to mêslimê dilem s nadsázkó s ohledem na to, jaky nástrahê v podobě štamprli a ruznéch pochôtin na cestě čekaji, dilem aji smrtelně vážně, protože to skôtečně néni jenom takové špacir na vêprděni,

0