EŠTĚ NA POSLEDNI CHVILKÔ: Nezapomeňmê na Javořéčko!
Od nás – Ê gdêž se dnešni mladém muže konec II. světové válkê zdát pomalô pravěkem, furt je v tym hromada ponaôčeni a varováni, na co si dat bacha. Řiká se, že se dějinê opakôjó. Minimálně v tymto připadě dófémê, že to nigdo nedopôsti…!
Vlastně nechcemê dělat žádny historicky ponaôčeni. O tym, co se na koncô válkê, přesně 5. 5. 1945, dilo v Javořéčkô, bê měl vědět každé. Žádny vznosny řeče, žádny odkazê dalšim generacám, akorát realita bez překrôcováni… Jenom krátky přêpomenôti z knižkê ‚Když Srdéčko krvácelo‘ Daniela Žákovyho, kronikářa z Lôdmirova,
5. 5. 1945 od 9:00 do 13:00 po obklíčení Javoříčka vypaluje německý oddíl ke zvláštnímu použití 43 (Zur besonderen verwendung Kommando 43, zkr. ZbK43) vesnici. 38 Mužů bylo zavražděno. Vesnice zůstala v ohni a rozvalinách. Z celkového počtu 34 domů se zachovala pouze budova malotřídní školy, jeden dům, kaplička a stodola. 35 mužů pocházelo z Javoříčka, František Vaňák z Veselíčka přijel si pro dříví, instalatér Rudolf Vyroubal z Olomouce přišel den před tím navštívit dceru, Josef Slavíček byl z Vojtěchova. Pan Petr uvedl, že kouř z vypáleného Javoříčka se nesl až k nám do Ludmírova.
Čest jejich památce
(Když Srdéčko krvácelo, 2021)
Foto archiv Dana Žákovyho