Hodně smê vidělê, hodně smê teho aji zažêlê, ale dom smê se vracelê rádi
Od nás – A tož jak smê slébilê… Né každyho to asi bôde zajimat, ale prokósalê smê se fšeckym, co smê v Egyptě nafotilê a natočêlê, gdo teda bôdete chtět, mužete k temô sednót!
Předem řikámê, že Furtovnik nám na cestô do Egypta nevêdělal, tož ho z protestô nemosite přestat čist ! Ale rádi se s vama podělimê aspoň o pár postřehu a možná aji rad pro tê, co se tam rychtôjó.
Strávilê smê 12 dni na Sinajskym poloostrově v oblasti Sharm El Sheikh. Aji gdêž do Egypta só obecně potřeba viza, tento región je vizové povinnosti zbavené, tož o starosť miň. Pokaváď bêste se ale chêstalê na vélet negde mimo, mosite si vizum na mistě doplatit.
Chtělê smê to eště stihnót před egyptskym letem, a teda velkéma hicama, ale ani tak celó dobô přes noc teplotê neslezlê pod 30 stôpňu, denni pak šlê ke štêrêcitkám. Moře ale tym pádem bêlo, jak termálni lázeň, a kromě jedinyho puldňa, gdê začlo hodně fókat a valêt se velky vlnê, s kópačkó nebêl problém.
Samostatnó kapitoló só toť domorodci. Personál hotelô bêlê vyhradně chlapi, ženskó smê nepotkalê, ani gdêž smê vêšlê na ôlêcô. Sice smê bêlê v hotelô praktickê jedini Češi, gdêž smê jim řeklê, odkáď smê, tož se hneď rozšťôřêlê a spôstilê „Ahoj, jak se maš!“ a čekalê, až jim odpovite „Dobře!“. Bêlê aji takovi, co přêdalê „Češi, do toho!“ a znalosť našé domovinê personifokovalê do fotbalistê Pavla Nedvědovyho.
Za dobré mrav se toť pokládá, gdêž za nejakó slôžbičkô ôtrósite drobné bakšiš. V obchodech pro změnô citijó, jako pohrdáni, pokaváď s něma nesmlóváte o ceně . Mosite se ale obrnit trpělêvosťó, protože každé vás táhá do svyho kšeftô, každé vám chce neco prodat nebo aspoň se s vama dat do řeče a neco se pokôsêt vnôtit.
Co se nám ale nelébilo vubec, to bêlê nekeři lêdi na hotelô. Klientela je v drtivé věčině ukrajinská nebo kazašská. Ale rozežranosť neskôtečná. Nebêlo rozhodně málo tech, keři si nabiralê na taliře tolik jidla, že ôž od pohledô nemělê šancô to sněst. Pak se v tym porépale, nechalê ležet na stole a šlê pryč. Prackê jim ômlátit. A nic jim nevadilo, že tam každé deň psalê, kolêk se vêhodilo jidla. Fakt hnus!
A fčêl eště taková ta obligátni věc ohledně Farónové pomstê, teda prujmô, kerymô toť aspoň na deň neodolaji asi ani nésêlňéši jedinci. V lékárně se dá na to pořidit jejich Antinal – krabička za 5 doláču. Jináč – ešlê zvažôjete, jaky si vzit s sebó prachê, tož se obendete s doláčama aji eurama, ale doláče maji rači.
Dalo bê se teho napsat eště vic, ale asi bê to sténak málogdo četl až do konca. Smê teda doma, prosoleni, jak hérynci. Spokojeni s tym, co smê vidělê a zažêlê, přê tem rádi, že tam nemosimê žêt nafurt. Tož tak nejak.
Na hromadô fotek se mrknite TOŤ, pod článkem só nejaky videa.