Od nás – Projelê smê pár dědin, abêchmê se podivalê, jak je to gde s hrkánim. Co bêlo přijemnym překvapenim, že na své trasê smê ve věčině dědin partô s dřevěnéma rámusêdlama potkalê. A tož tak to má bêt.

Zvonê só eště na chvilkô v Řimě, je potřeba zastópnót jejich slôžbô a od večera Zelenyho štvrtka až do Bilé sobotê v poledne hrkánim, vrkánim, brkánim, klapánim…nô podle teho, jak se v které dědině řiká.

Co bévala dêcky doména klôku, je dnes trochô jináč a emancipaca prostópla aji do tehoto odvětvi. Je to pochopitelně dany aji tym, že ôbévá děcek, a tož je potřeba doplnit řadê. Ale na tem nemosi bêt nic špatnyho, fšecko má svuj vyvoj. Akorát se bohužel stává, a nemêslime tém, že je to konkrétni připad v dědinách, kerémê smê projelê, že né jenom děcka, ale občas ani jejich rodiči ôž nevijó, proč se chodi a gdê se má vlastně správně chodit.

TOŤ se mužete podivat, jak smê na Velké pátek přes poledne projiždělê Sôkdolem, Labôdicama, Ždětinem a Lešanama. Jinde se nepochêbně chodilo takê, akorát smê nigde na dědině zrovna hrkače nepotkalê.

0