Jahodê za to fakt nemužó. Ale dneska si skôtečně ôž nemuže bêt člověk ničém jisté!

Od nás, s fotkó a komentářem Vlaďkê Plôháčkové – Sami vite, jaká je doba. A gdo vi, jak dlóho bôde pak eště trvat, než přestanem přeméšlet ê nad takovó banalitó, jakó je podáni si rôkê. O to vic vám pak zatrne, gdêž bêste si mělê dobrovolně dotahnót koroňáka do barákô .
Jaro v rozpôkô, vrtat se v hlêně eště nózové stav dovolôje, a že smê národ Mičurinu, keré bê furt neco kôtal na zehradách a zehrádkách, miřimê zjara do kvelbu s potřebnym matrošem. Néni nad to si jenom tak vêběhnót na záhonek a pošmáknót si na vlastni órodě!
Aji naša čtenářka Vlaďka Plôháčkova z Kostelca měla zálôsk na nejakó tô domáci produkcô. Vêdala se teda konkrétně pro jahodê. Jak přêznává, néni uplně zběhlá v jahodovéch odrudách. Padlo ji ale oko na jednô, keró šlechtiteli pomenovalê Korona. E gdêž je to ôž starši odruda a na holandskéch záhonech jô začlê pikyrovat mnohem dřiv, než přêšlê koronavirovy časê, s ohledem na dnešek ji královskym pomenovánim spiš ôdělalê medvědi slôžbô. V kvelbô pré totiž v regálech nechêběla ani jedna sazenica. Tož táhéte si takovyho neřáda eště dom…!
„Šli jsme koupit jahody. Neznaje názvy odrůd mi tato přišla jako vtip
. Je fakt, že ve 3 plných regálech nechyběla ani jedna, že by to jméno?
“