Patři se to. Je potřeba občas patê z barákô vêtahnót a jit trochô mezê lêdi. Né jenom mezê hospodsky ožungrê, to se nepočitá. Nô a dêž přênde plesová sezóna, plati to dvojnásob. To mosi člověk neco obětovat, narvat se do ózkéch gati od obleka, kery se zas odminôla jaksê scvrklê, čert vi proč to dělaji, přežêt večir v nepohodlnéch lakyrkách. Ze sósedama nejakó tô štvrtkô vêpit a robô po parketě provist. To fšecko k temô patři. Jak se pak jeden rozšópne, tož je mô pak jôž to nôtny zlo šumák a takové ples se dá nádherně ôžêt. Co si bôdem řikat!

Ani Filka s Dolfikem neopomijelê nikdá tê společensky povinnosti. Filka probrala problematikô s ostatnima ženama, zatímco Dolfik môžně prohovřival ze svéma sókmenovcama. A obá bêlê spokojeni.

Jenomže pak ta cesta dom, ta bévá strastiplná, a snaď delši, než celé večir. Každé bê se jôž nérač viděl pod dôchnó, ale ono to nende tak hrrr. Napřeď je potřeba se nejak doštrachat dom.

„Jôž se těšim, až se bôdô muct vêzot,“ přêznala Filka dêž docházelê k vratum.

„Což o to, to já takê, ale nevim, ešlê nebêt v mym případě trochô opatrňéši!“

„To si chceš jit v tech škarbalech aji lehnót?“

„Nebêlo bê to vůbec od věcê,“ snažêl se naznačêt Dolfik jisty potiže.

Filka temô nevěnovala pozornosť. Že Dolfa vêméšli občas prasečênê, to si za tê leta společnyho sóžêti jôž zvêkla. Tož jô jenom tak neco nerozhodi.

„Muže to totiž mět nedozirny následkê, možná až mezênárodniho charakterô,“ navázal Dolfa, dêž Filka nijak nereagovala.

„Mám obavê, že jak tê škrábê vêzôjo, muže to zpusobit až globálni ekologickó katastrofô, jaké to bôde smrad.“

„Tož s tym mně rači dom ani nechoď a vêzuj se rovnó na dvoře,“ odvětila Filka s chladem pokrovyho šampióna.

„V tym je právě ta potiž! Dovedeš si přectavit, jak se nám řetazem k ořechô vážó ekologičti aktivisti, dêž si začnô rozvazovat šňurkê?“

„Nô to bê bêlo vážně nemily! Nalivat štamprle jim ale chodit nebôdô.“

„A ta ostôda, po dvoře ôklôzeny néni, kôřênce sem nepozamětal. To bê bêla hruza, ani nechcô vědět. Přêjedó televizní štábê, pude to přes satelit rovnó do světa…“

„Dêž mě k temô nebôdó potřebovat, ať se na tô apokalypsô přêletijó podivat třeba Marťani!“

„Nô právě, Filko. Mám diravó fuseklô. Muhla bê z teho bêt meziplanetárni blamáž aji pro tebe.“

Filka na to nic. Mêslêla si svoje. Rači ani nepřeméšlela nad tym, jaky debatê mosêlê celé kôs večera vist s Vilémem, dêž tak mělê furt na pilno chodit do pekla.

Došlê až na verandô, Dolfik se s fôněnim začal ohébat ke střevicum.

„To ať tě ani nenapadne. Ešlê je to tak strašny, jak řikáš, podám tě dva mikroténovy sáčkê, natahneš si je aji přes škarbale na nohê a napevno tě to stahnô špagátkem. A ráno zavoláme ekologické kontejnér pro likvidacô nebezpečnyho materiálô. Jenom si nésô jistá, abê to odbornici nevêhodnotilê tak, že lakyrkê ze smradlavéma fuseklema mně tadê nechaji jako neškodny a neodvezlê si k likvidacê rači tebe, dêž na ně déchneš. Než mět ale kolem ořecha grinpisákê, to rači ať je ôčêněny ekológii zadosť!“

Dolfik jôž ani nemukl, postavil boťárê z venkô verande na okenni rantl vêluftovat a odšóral se do komnat. Než se nechat šturmovat borcama ve skafandrech, to rači jôž bôde držet hôbô a Filkô vic nedráždit…

0