Dolfiik zostal stát zamêšleně a čôměl do blba. Filka ho tak chvilkô pozorovala, jak jeden moment šťárá v nosô, pak zase drápe na zadkô. Až se ji to zdálo dlóho, zakrótila hlavó a povidá:

„Mužeš mně Dolfkô řict, co to nacvičôješ?“

„Ôměleckê se vêjadřôjô!“

„A co to prosim tebe ôměleckê vêjadřôješ, dêž néni poznat, co to znamená?“

Dolfik se na chvilečkô zarazêl, protože takovó všetečnó otázkô od Filkê skôtečně nečekal. Mêslêl si, že jô přečuró svó zečtělosťó a obeznámenosťó o vêššim posláni ôměni, kery sice v podáni nekeréch komédiantu je uplně na prd, ale o to vic se o tem mlovi a diskutôje. Nigdo ze zučastněnéch si přê tym nepřêpóšti, že só ostatnim za blce.

Pak ale přece jenom ho podstata jeho žêvyho obrazô napadla.

„To sem si teda mêslêl, Filko, že seš chápavjéši. Nô ale dêž neviš, povim tě to. Přece to znamená – nelez nikemô do prdele, muhl bês dostat po rêpákô!“

Filka se ale nenechala vêvist z mirê.

„Já tě mužô do té prdele tak akorát nakopat, ešlê bôdeš strkat rêpák do čeho nemáš. A to tvoje ômělecky vêjadřováni tě tak nakopô takê!“

Dofik pochopil, že situacô nemá smêsl nijak zachraňovat. Dêž se negdo drápe v zadkô, neznamená to totiž nic inšiho, než že je prase a nigdo s tym nic nenadělá, ê dêbê bêl sebe věči ômělec.

0