Ôdělalê si v nedělô po obědě doma pohodičkô. Dolfik si rozšafně sedl ke stolô, Filka navařêla kafêsko a jenom si tak vêkládalê, mlelê páty přes deváty a vůbec jim to nevadilo. Dolfa bêl dobře naložené, a to Filka dêcky jenom čeká, co z něho vêleze za hovadinô. A že jôž teho za tê leta od něho slêšela.

Přêšla aji řeč na kanalizacô. Zrovna je celá dědina rozrêtá jak od prasat, škarbale věčně obaleny blatem, rozhodně žádná hitparáda.

„Filko, tak mě napadlo,“ začal s uplně vážnym ksichtem.

„Nô copak Dolfi,“ chêtla se Filka.

„Viš, s tema rygólama po dědině. Ešlê bê to nešlo dělat ináč.“

„Máš nejaké nápad?“

„Něco bêch měl!

Dolfik do svyho přednesô vložêl dramatickó divadelni pauzô. Zamichal rozvážně kafo a vêtahl žêčenkô. Obřadně se napil.

„Viš, fšeci si jôž možná o nás mêslijó, že smê na to staři a hlópi, ale řekl bych, že bê po tym aji Nobeluv vébor drapl!“

„A řekneš mně konečně, cos zase vêmêslêl?“

„Nô eště to nemám promakany do detailu, ale…“ Znovô si duležêtě ôsrkl z hrnka. „Ale co dêbê se tê hovna posilalê bezdrátově luftem!“ Zamêšleně se podival z okna.

Filka vêprskla, až ji černota nosem vêletěla. Celá se z teho zakašlala. Stala z legáta podat nejakó hadrô na ôtřeni teho oprskanyho stola. „A jak bê to prosim tě fungovalo?“

Dolfik se nenechal vêvist z mirê.

„Normálka, jak fachči bezdrátové internet. Každé bê měl doma na hajzlô wifinô. A jak bê se spláchlo, tak bê se tym zahájil přenos dat!“

Filka se opirala o stul, nebêla schopná slova. Dolfikovi to ale nevadilo. S kamenym ksichtem pokračoval dál.

„Žádné operátor asi nespíš tôto slôžbô eště nenabizi, ale řekl bêch, že jak objevijó tô džuzňô na trhô, tak se o to porvó!“

„Mêslyš?“

„O tym žádná! Má to velky vyhodê a takê usporê. To bê se jenom po dědině nastavělê rórê, jak temelinsky kominê, jako přêjimače a bêlo bê to. Po přêstáni bê to tam ocáď jôž pokračovalo k dalšimô zpracováni. Možná ale bê bêl trochô problém, dêž bê nekdo sral moc, vêplétval bê si volné objem přenesenéch dat, snižêla bê so mô tym pádem přenosová rychlosť a tê hovna bê nekontrolovatelně kêdalê na zem, protože jôž bê nemělê potřebné švuňk na dolet k přêjimačô. Bêlo bê asi dêcky lepši koncem zučtovaciho obdobi chodit ven s palazórem, ať slônko pere, jak chce.“

„Ale co dêž to zučtovaci obdobi bôde mět každé jinak?“

„V tym bê muhla bêt potiž. To bê bêlo eště potřeba vêchêtat. Takê bê asi zpusoboval velky problémê sêlné větr, protože bê ten tok dat muhl vêchélêt z dráhê. A to bê bêlo pravda značně nežádóci!“

Filka se jôž neôdržela a začala se smát. „Tê seš ťulda Dolfkô. S tebó to jôž asi lepši nebôde!“

Dolfik rozvážně stal od stolô a znovô se zahleděl do dvorovyho okna.

„A ten ořech, Filko, bôdemê mosêt řádně prořezat. Abê bêl zajištěné čêsté prulet a nikde se to tam nezachêtávalo. To bê to pak vêpadalo!“

„Dolfkô, Dolfkô, co bê si lêdstvo bez tebe počalo,“ krótila Filka hlavó.

Dolfik vyznamně pokéval hlavó a povidá: „Takê si mêslim!“

0