Na Štědré deň smê se trochô vrátilê časem o štêrê leta. To v rokô 2013 sme ně Vánoce přêneslê přiběh Jak Dolfik ladil komorni Á. Ten bêl, oproti temô dnešnimô, od začátkô do konca vêcôcané z palca, teda vêmêšlêné. Před dvóma letama nám ale náš známé Václav Adamu z Václavovic poslal svó skôtečnó vzpominkô, jako děcka, s tém, že si jô mužem přetvořêt k obrazô svymô. Nevimê, jak se nakonec podobala v našim zpracováni skôtečnymô přiběhô, každopádně o tem, Jak Dolfikuv tata na Štědré deň nakonec polêcajê nevolal, smê psalê na Vánoce 2015. Tož si takê třeba zavzpominéte.

(Na námět ze žêvota od Václava Adamovyho z Václavovic)

Je to pochopitelny, že jak křesťan, tak neznaboh, každé si ten Štědré deň dělá podle svyho. A aji dêž si hraje na gdovijak velkyho bóráka, vzpominá na Vánoce, dêž bêl malé. Člověk ten deň tak nejak zjihne, a přeméšli nad tém, jaky to tenkrát bêlo.

„Smê Filko pořáď mladi, ale bévalê smê eště mladši,“ zasmál se Dolfik, dêž dojidalê na Štědré deň k obědô postni kêselkô. Pak si dalê eště kafo s bôchtó a ê dêž nésó děcka ôž doma a Vánocê só tym pádem takovy jinači, dêcky si je snažijó ôdělat takovy, jak bévalê s děckama.

„A pročs Dolfo mlovil ô oběda o tem, jak smê mladi,“ vzpomněla si Filka, dêž se pak odpoledňa vêpravovalê na krchov zapálêt svičkô.

„To viš Filko, tak nejak mně přêšla mêšlenka na jednô takovó věc, co smê jako děcka zažêlê. Takê smê tak s mamó a tató chodivalê na Štědré deň než se zetmělo na krchov. Ale to ôž bêlo tak negdê před padesáti letama,“ řekl klidně Dolfik.

„Tož to máš recht, to smê bêlê eště o neco mladši než smê fčêl,“ povidá Filka.

„Nô ale to ste néspiš na Štědré deň nevolalê málem polêcajtê,“ pokračoval Dolfa a Filka začala tôšêt, že to bôde zase nejaké ten Dolfkuv přiběh ze žêvota a bêla smiřená aji s tém, že z teho nakonec vêleze aji nejaká békárňa. S Dolfkem se nedivila ôž ničemô, ale aji pro to s nim takovy leta vêdržela… A bêla ôž hlavně zvědavá, co to ten jeji chlap zas vêmêslêl.

„To eště tentkrát bêlê zêmê, jak v Ruskô. Křópalo to pod ohama, dêž smê šlê z teho štědrodenniho špacirô. Ale dêž smê docházelê k našemô, zamrazêlo nás eště vic. Nechalê smê rožlé stromek, a to tenkrát nebêlê žádny tê vietnamsky blikače, jak dnes. Tož nám bêlo divny, že za oknama ten stromek sviti, nesviti a pak zas sviti!“

Filka ani nedôtala, bêla čim dál zvědavjéši, co z Dolfka vêleze.

„Co tě mám povidat. Aji tata, keryho smê mělê dêcky za kinga, co si ze fšeckym poradi a ničeho se neboji, krátil krok, až se skoro zastavil. Ani mô se najednó dom moc nechtělo. Muhl tam bêt nejaké zloděj, keré nám pokrade naše eště nerozbaleny dárkê, což bê bêla pochopitelně tragédija névěči. Ôž ôž tata sméšlel, že spiš zaběhne na nádraži zavolat polêcajtê. Na Štědré večir se sice má prostirat pro jednyho navíc, co dêbê přêšil negdo nečekaně k večeřê, ale s eventualitó takové návštěvê asi ten zvêk nepočitá,“ ponořêl se Dolfik zešêroka do svyho vzpomináni, abê bêlê jasny veškery aspektê a okolnosti.

Filka ôž chtěla vědět, jak to dopadlo, že to Dolfik nakonec ve zdravi přežêl a má ho fčêl vedle sebe. „Tož Dolfo nezdržuj a řekni, co se tam přêhodilo!“

„Nô tata nakonec posbiral kuráž, asi se mô to zdálo na nádraži daleko, a ôdělal rozhodné krok přes prah. Po krátkym pruzkumô se ale z barákô ozval smich a voláni na nás, abêhmê se rychlo šlê podivat. Mělê smê tenkrát zlató kólijô Dajkô. A ta, co mê smê bêlê venkô, objevila stromeček, nebo spiš côkrverkê na něm. Tenkrát se tam dávalê takê takovy snihovy věnečkê a Dajka se do nich pôstila. A jak dêcky šklóbla tlamó, abê to ôrvala z halózkê, bêla tam na světlech asi volňéši jedna žárovka, co měla špatné kontakt a tym třisem to bliko,“ završêl Dolfik svůj vánočni přiběh.

Filka ôž ani moc nepřeméšlela nad rozlôštěnim té záhadê. Spiš jenom tak poslóchala, pomalô se šeřêlo a jô zahřilo ô srdička, že s Dolfikem ji tak faň ôtěká žêvot, jak ta cesta z krochova přê jeho vêkládáni. A to je asi nad fšeckê vánočni dárkê.

Krásny Vánoce vám fšeckém!

0