Od nás – Minôté tédeň smê si na nejaké deň vêjelê do inšiho světa. Bratrô 100 kilásku na jih – do Žďárskéch vrchu. Trochô smê pocóralê, trochô zmoklê, ale hlavně smê vidělê zas neco novyho!

Žďársky vrchê só kôs Českomoravské vrchovinê. A protože se jim řiká Žďársky, je jasny, že só kolem Žďárô nad Sázavó. Ale zas tak uplně inši svět to néni. Krajinó je to podobny, jak třeba ô nás na Konickô, akorát v pruměrô o nejakéch 200 – 300 nadmořskéch metru véš. A jak nám tam řikal jeden mistni – je tam buď chladno nebo zêma…

Zabudkovalê smê ve Škrdlovicách na dostřel k Velkymô Dářkô. Gdo bê nevěděl, je to névěči rêbnik na Vêsočêně a na vlastni nohê muže potvrdit, že Dářko je skôtečně velky. Na cestě kolem břehô smê našlapalê 11 (!) kilásku. Bêl to faň špacir, ê gdêž to nebêla zrovna ‚kočárková trasa’.

Kolem Dářka to bêlo ale jenom takovy rozklusáváni, protože dalši deň nás čekala Žákova hora. Vêšplhat do 810 metru se dá ê bez horolezecké vystroje. Cestó ze Škrdklovic smê ale mosêlê přejit eště Tisuvkô, na keré nás trochô zaskočêla 15 metru vêsoká skala – rulová skalni hradba. Tož přêrozeně smê jô jenom tak neobešlê. Na vrškô bêlo parádně, svitilo slônko, kolem samê panoramata. To smê ale bêlê s bidó ve štvrtině cestê, takže aló dule a frčimê dál!

Pod Žákovó horó smê narazêlê na prameň Svratkê, ô keryho bêlo napsany, že v rokô 1970 na tym mistě tehdéši prezident Ludvik Svobodu vêhlásêl Žďársky vrchê za chráněnó krajinnó oblasť. Jaky bêlo ale překvapeni, gdêž smê po pár kilometrech z drôhé stranê uboči našlê prameň Svratkê dalši. Nedalo nám to a zeptalê se Gugla. Ten ná řekl, že prameně só skôtečně dva – ten prvni bêl ale tzv. turistické a Svratka doopravdickê vêtěká z teho drôhyho. A tož pak se tym pořiďte…

Dálcesta vedla do dědinê s prazvláštnim názvem CIKAHÁJ a z ni se krôh ôzavřel zpátky ve Škrdlovicách. V nohách pomalô 20 kilásku, ale skvělé véšlap. Počasi tak akorát, takže završeni na jedné zehrádce ô točenyho a nejaké štamprle bêlo naprosto zaslóženy .

Ve středô ráno bêlo jasny, že plánê mosimê podřidit počasi, protože dyšť a zêma nám nebêlê zrovna přiznivě nakloněni. A tož smê vêrazêlê do Žďárô, přê stópáni na Zelenó horô ze známym pótnim kostelem od vêhlášenyho architekta Santniho smê zmoklê, ale gdê indová se tam člověk dostane? Gdêž ôž smê tam bêlê, tož to přece nevzdámê!

Samo sebó smê eště stihlê zajit aji na hřébkê, ruste to tam, že bê se kosó dalê sekat. Ale pak ôž bêl čas se zas pakovat. Pár fotek z Vêsočênê máte TOŤ, je to ale jenom mobilem, s foťákem se nám nechtělo smékat. Máte-lê chôť cestovat aspoň podlevá obrázku, máte možnosť. A možná to nekeho ê zláká a vêrazi tym směrem takê.

0