A tož nám to začalo. Ale abêste si nemêslêlê, že s Filkó dêcky nad ránem sbalimê vercajk a trávimê dlóhy hodinê negde na břehô rêbnika mrskánim vodê. Tož to teda né, tolik časô zas nemámê. Ovšem aji mê smê ôž muhlê odstartovat rêbářské sezónô!

Trvalo to pravda chvilkô dyl, než bêlo 15. dôbna, gdê se otevirá věčina reviru. Mê v tymto ale vêznávmê lovê beze zbrani, sic smê v jistym směrô pacifisti. Rači počkámê, až nám je nalovi negdo jinši a mê je jenom pak jednodôše a bohapôstě zežerem.

Tym pádem našô rêbářskó sezónô s prvni venkovni pečenó makreló smê nastartovalê přê stavěni mája ve Slatinkách. A vêplatilo se počkat, ê dêž bê negdo muhl škodolêbě poznamenat, že po takovym pustô bê bêla člověkô dobrá každá. Ale néni to tak, bêla fakt skvělá. Na dalši smê si počkalê tédeň do Lôdeřova na oslavê svatyho Florêánka a do třetice o deň pozďéš – takê Florêánek, pro změnô v Pěnčině. V obóch připadech znovô na vybornó!

A tož abêhmê to zhrnôlê, rêbářská sezóna se zatim daři, ‚beró’, jak sviňa. Jeden ulovek lepši, než drôhé. Jenom tak dál, hóšť a věči kapkê. Zas tak dlóho nepotrvá, než to opikači makrel znovô zapakôjó. A pravda – dělat si rêbô doma v kôchêni v tróbě, to je jak jest smaženyho kapra jindá, než na Štědré večir. Néni to prostě ONO!

0