Filka s Dolfikem měle zrovna po tem. Jak každé tédeň tóto dobó. Decky po sobotnim kópáni, Filka Dolfičkovi v trokách orajbovala hřbet a aló do pelocha. A tam…šak vime. A tak e dneska. Filka se ještě k Dolfikovi toli, zkóši, zkóši, debe mělo k nečemo dojit, vůbec be se nebránila. Za to Dolfik foni jak sentinél, ale ščasné, že má te galeje za sebó, a než na te věce, mesli spiš na orosené lahváč, co si po poledňo skoval do ledničke. Ten be bodl…!

Jak nebel nikdá nejaké elitni počtář, v jednech počtech je poslední dobó ale nepřekonatelné. Vi, že po třech sobotách muže to štvrtó pauzírovat, to kvule pravidelné Filčeně indispozice, která se chvála boho dostavoje bez nejakéch anomálii. Jak hodinke ze Švajco! A pokuď dobře čitá a jeho menstruační kalendář ho nešedi, přišti tédeň be si měl ožévat zaslóženyho odpočenko. S takovym pomešlenim je člověko hneď lip na světě a blahořeči přírodo, že to tak dokonale zařidila.

Ale jinak be si jeden meslel, jaké ten Dolfik není kaňór. Meze chlapama v družstvě plati za nepřekonatelnyho plajboja, extraligo v této disciplině. Mladi si sem tam k němo zandó pro rado, jak na to, te starši svéma donchuanskéma zkazkama dokáže tak jedině nasrat. Dež mo pak začle řikat krajské pomrdné, tak mo to ož nikdo neodpáral. Jenom Filka věděla svoje. Chodila s robama do řepe, poslóchala řeče, jaci só ti jejich chlapi ludre, ale obave z teho, že be ji bel zrovna Dolfik nevěrné, to ji ani v patě neležele. No jak se říká, pes, které štěká, nekóše. A Dolfa teho fakt ve skutečnosti nenakósal.

Přešla do kolchoza nová dojička, zrovna po rekvalifikačnim kurzo. Nejaká Aneša. No baba, co o tym řikat. Figura veřezaná snaď na zakázko a jak Dolfik zhodnotil, na to jeji bujny poprsi se ož snaď ani prádlo nedělá, místo podprsenke mosi noset dva klobóke. Aspoň šedesátke! Taková to bela mašina. Divalo se na to opravdo dobře, ale nač potřeboje člověk rovnó poršáka, dež sténě nemuže jezdit rychléš jak škodovka…

Zrovinkatě přešla ta sobota, co měl mět šábes. Plán bel dokonalé. Ráno měl ještě jet s krmenim do kravina, a pak ož jenom samo lepši. Furt si jenom pohvizdoval, oščořoval se jak jelimán a ož viděl, jak si sedne večir k televize, rozdělá pivko a mrkne na fotbál. Chlapi sice veštarovale cose, že se furt směje, jak debil, ale co je jim po tem! Filce to jeji periodo nezávidi, ovšem na drohó strano – je to take k nečemo dobry. Dež né k jinymo, tak že má sem tam aspoň pokuj od tech manželskéch povinnosti. E dež be se to dalo zduvodnit aji vědecke. Že si spolo s Filkó nezevšednijó a předchází se tak manželské krize. No každé temo říká jináč…

A jak si tak špaciroje kolem traktóra, hromádke roztróšenyho hnoja přeskakuje jak antilopa a sem tam mrkne po hodinkách, kde ož bode fajront, kdese se nachométla Aneša. Jak se ovšem na ten šup okázalo, né pro ni za nic.

„Vite Dolfičko, do za vama jako za zkošenym možem,“ povidá s roměncem ve škranich.

„Ale copak Anežko, jakypak máte starosti?“ začal natřisat peřó Dolfik.

„Vite, všeci chlapi přede mnó otěkaji, jak debech bela praševá. Ostatní děvčata v mym věko ož mají cose za sebó, šak mně rozomite… Také bech ož chtěla okoštovat té tělesné láske,“ svěřoje se Anéš.

„To se vi, s takovym matrošem si hneď tak někdo neporadi. To chce fištrón a zkošenosti, nejaké flóteček na to bode sotva stačet,“ háže ramena Dolfik.

„To mně právě napadlo. Tak sem si meslela, ešle bech to nemuhla prubnót s vama. Ve přece jenom máte ten rozhled, vite co a jak, pro vás be to bela brnkačna,“ vemáčkla se konečně.

V ten moment začal Dolfika polivat pot. Citil, jak se mo hrne po zádech až meze pulke. Mirně zavrávoral, dobře věděl, jakó be si muhl trhnót ostodo. Copak s Filkó, ta ož si oměla zařidit, abe to jeho přerozeni belo k poožeti, ale fčel? A k temo představa, jak be si měl na krk ovázat další robo… To měl o tym svým dnešnim šábeso uplně jiny představe.

Jenomže Aneša se nenechala odbet, tlačela na něho náporem argumentu, a také veplym poprsim, před kterym Dolfik kruček po kručko ostopoval, až se ocitle za vratama na slámě. Ož se pomalo začinal modlet. To bela jeho poslední náděj, jak obstát v nerovnym bojo. Aneša na nic nečekala, a začla konat. Rozepnola dojičské mundur, ze kteryho se vevalele te obrovsky prseska s bradavkama, jak dělostřelecky terče. Než to stačel Dolfik cely přehlidnót, tak mo rokó bafla do rozkroko, až se mo z teho šňurke o montérek začale sokovat. Viděla to v takovéch tech filmech, co zhlížela po večerech jako instruktáž. A světe div se, Dolfik najednó začal pokat jak vrbové prótek a ož se chestal miřet do černyho.

E dež jak se to vezme! Aneša to měla dule, jak přejety křoviňákem, to o Filke nikdá neviděl. Prd asi vi, co se nosi. Ale jinak to anatomicky ospořádáni belo podobny. Na fuške sice nechodival, ale dež ož je to tak, tož se pro jednó přece svět nezboři. Opřel se do teho! V tem ale sleši Filčen hlas a citi, jak s nim někdo caploje. Šklóbl sebó. Vidi vedle sebe svojo ženo. Bel zmatené, kde se tam o teho vzala…

Rychlo mo to došlo. Jak měle s Filkó po tem, pře pomešleni na oroseného lahváčka na moment zabral a hneď takovy horore. Bel nakonec rád, že ho Filka vesvobodila, ale zase né tolik. Že mo v ten moment po té divočeně stoji jak svička, se radši nechlobil. Abe se třeba nechtěla mrknót nebo tak neco. Chvilečko počkal, až opadne to pnoti, a vekročel k ledničce. Tam se přece jenom citil néjisťéš.

0