Z Moravê, ale aji Čech – Že co je moravsky, mosi bêt zákonitě na Moravě a česky vyhradně v Čechách, je blbosť. Dukaz je jasné. Moravská Třebová a Mladějov na Moravě patřijó do vychodnich Čech, naopak v Čechách pod Koséřem só Hanáci jak poleno.

Jenom tak poočkô smê se bêlê podivat v Moravské Třebové. Je to divny, že je dneska sóčásťó Pardubickyho kraja, ê dêž maji spiš moravsky tendence, ale je to tak. Mladějov na Moravě je eště kósek dál do Čech a je na tym sténě. Ale aji tak smê se do Moravské Třebové vêpravilê, protože je to kraj našeho dôcha.

Je to sice možná tvrzeni na prvni pohled trófaly, ale je to prostě tak. Jevičsko a Třebovsko je takřikajic mistem setkáni dvóch civilizaci. Na jedné straně se tadê uplně běžně mlovi Hanáckê, na drôhé straně je slêšet čecháčkovské přizvuk. Samozřejmě v dobrym, protože respektôjemê vztah každyho k rodné hródě.

Posilámê teda pár obrázku z Moravské Třebové a takê povidáni z Kalendářa moravskyho venkova z rokô 2005, gde poprvni a naposledê bêlê zveřejněny Novy pověsti moravsky a jedna z nich se věnovala právě temô, jak je to s českó Moravskó Třebovó. A Furtovnik s tym má tak trochô neco společnyho. Ê dêž tenktát to eště nebêlo v Hanáčťêně. Sem tam vám nejakó tô pověsť představimê aji z jinéch mist nejenom Hané, ale celé Moravê. Autorem je Miloslav Havelku.

Jak je to s českou Moravskou Třebovou

Bývávaly takové časy. Sousedé Čížek, Morávek, Slezák a Slováček spolu hrávali mariáš. Pauzírovaný. Ani ne tak pro peníze, ale pro zábavu. A vůbec nikomu nevadilo, když jednou obral všechny ten, jindy zase onen.

Bývávaly takové časy. Ale už nejsou. Jednou, když soused Slováček udělal renonc a musel platit rundu, začal se rozkřikovat: „Stejně se s váma nedá hrát. Jste samý podfuk a všechno hrajete, abyste mě obrali. Sám si seženu novou partu na karban. Tam u nás!“ Bůh ví, že za to může spíš nějaká ta borovička, než opravdové spiknutí. Ať už za ten pocit ukřivdění, nebo skutečný renonc, který si soused Slováček nechtěl přiznat. Práskl do stolu a vykročil ke dveřím. Ještě se po očku ohlížel a doufal, že ho zavolají zpátky. Nezavolali.

„No dobře i tak. Aspoň nemusíme pauzírovat,“ pronesl jenom napůl huby soused Čížek a začal rozdávat. A protože mu zrovna šel list, nechtělo se mu vůbec končit. Ještě souseda Slezáka tahal za rukáv, když už vstával, že musí domů zahánět ovce z pastvin. Pak ale stejně nakonec musel. Poslední groš prohrál ve flekované sto sedmě. Do kotárů se mu šlapalo ztěžka, věděl, co si zase doma vyslechne. Doubravka měla vždycky pravdu, když říkala: „Nesedej s tím proradným Čížkem. Ani za Morávkem moc nechoď. Ten se mu chce jenom vyrovnat a klidně tě odkopne, i když jste jednou vodou křtění!“ Ta slova mu hučela v hlavě, když po paměti sahal do kapsy v gatích, jestli náhodou tam nějaká šestka přece nezbyla. Ale nezbyla. Měl si zase co vyslechnout. Že si nedal pokoj a už ji konečně neposlechl. Už bylo ale pozdě na pokání, protože v ten šup uslyšel na zápraží jejich chalupy ve stráni Doubravčino láteření. Ještě jednou se přesvědčil, jestli by něco nenašel, avšak marně.

Mezi tím zůstali sousedé Čížek a Morávek sami u stolu. „Co sousede, přece nepůjdeme domů. Není ještě tak pozdě,“ začal Čížek do Morávka hučet. „Ba věru není, není. Co ale sami dva tady,“ děl na to Morávek a už se rozhlížel, že by zaplatil. Aspoň by byl dřív doma. Po poledni ho Anéžka vyprovázela s lamentem, třeba by si jí trošku udobřil. „Ale no tak, Morávku. Snad byste se nebál té vaší. Pojďte, necháme si donést kořaličku na mě a ještě si líznem. A abyste věděl, necháme mariáš mariášem a zkusíme něco jiného,“ přivíral oči lišácky Čížek a z kapsy vytáhl nový balíček čertových obrázků. Jenom to zapraskalo, když si je přebrnkl v prstech.

Morávek se nechal utáhnout. Sedl zpátky na své místo, Čížek kývl na krčmáře, aby jim donesl tu jejich a začal míchat. Až se Morávkovi začaly dělat mžitky před očima z toho, jaké kejkle s kartami Čížek vyváděl. Konečně hromádka ležela na stole. Soused Morávek sejmul kopku. Čížek znovu vzal karty do rukou a začal rozdávat. „Dáme si jedenadvacet. Očko. Přece nebudeme dělat drahoty,“ mrkl po sousedovi na druhé straně stolu. Morávek sáhl po skleničce s režnou, přihl si a postavil zpátky vedle sebe. Pak si rozevřel karty, co mu ležely pod rukama. „No počkej, já ti ukážu,“ myslel si v duchu, když hned napoprvé držel oko v ruce.

Čížek začal proklínat ten nápad pouštět se do hazardu a posouval k Morávkovi peníze. I ve druhé i ve třetí hře. Soused byl na koni. Vedle nedopité sklenky režné se začala vyjímat pěkná hromádka peněz. To až ukáže Anéžce. Ta bude čubrnět. Dorazil zbytek a poručil další. Nedočkavě si mnul ruce, když Čížek naoko nabručeně míchal balíček karet. „Sousede, není čas přestat? Vždyť mě dočista oberete i o kalhoty,“ začal s prosíkem. „Jenom dávejte, dávejte. Sám jste říkal, že ještě není tak pozdě. Škoda takové neděle,“ usmíval se škodolibě.

Soused Čížek ještě několikrát promíchal kopku a znovu rozhodil. Poprvé platil Morávek. Nic si z toho nedělal. Stejně pořád věřil, že karbanické štěstí stojí při něm. Karta ale nepřišla ani napotřetí, ani napopáté a Morávkovi zbylo sotva pár drobásků. „Konečně, konečně. Už jsem myslel, že to špatně dopadne. Hospodo, ještě dvakrát a na mě,“ zavolal k výčepu Čížek. Jeho soused však pořád věřil, že je to jenom na chvilku a že nakonec se všechno přece jen v dobré obrátí. Chtěl přece, aby Anéžka věděla…

„No, no, no sousede. Tak to ale nejde. Na věčné splátky se hrát nedá. Když chcete vyhrát, musíte něco přihodit,“ odmítl Čížek nabubřele Morávkovu žádost, jestli by nešlo, že by mu to jako přinesl jindy. „Chalupa je málo. Tu si s Pánem Bohem nechejte. Vsaďte celou vaši dědinu,“ rozhodl. Upocený Morávek přikývl. Pořád věřil, že se liknavá Štěstěna znovu k němu vrátí. Když vzal ale karty ze stolu, věděl, že je konec. Až v tuto chvíli poznal, jak Čížkovi naletěl. Nechal se zlákat vidinou bohatství a zatím mu jeho soused podstrčil cinknuté karty. Obral ho úplně o všechno. A teď dokonce i o celou Moravskou Třebovou, která od té chvíle měla patřit Čížkovi a všem jeho potomkům až do momentu, než ji všichni Morávkovi vykoupí.

A tak dodnes každý na Moravě láteří, že na jejich úkor se mají v Čechách líp než oni, ale málokdo ví, že za to může soused Morávek, který pro svůj hazard způsobil, že Moravská Třebová, stejně třeba jako Mladějov na Moravě patří do Čech. Jak tomu ještě dlouho bude, nikdo netuší. Jenom soused Morávek se dodnes v hrobě otáčí, když někdo z pozemských proklíná to, že se kdo s těmi Čížky do holportu dal.

0