Tož smê si s Filkó ôdělalê pěkné večir. Okna ômêty, aji neco dřivi poštipanyho, tak proč si takê nedáchnót? Pôstilê smê si televizór. Dávalê tam cosê o dělnikách bulvárô. A tož mě tak napadlo jedno biblicky rčeni: Žeň je sice hojná, ale dělniku málo! Je mě maličko nevolno z teho, kolêk lêdi denně sledôje bulvár. A eště možná nevolňéš, dêž vidim, jak málo lêdi a jakéch, ho řidijó. Je to vlastně jednodôchy. Névěčima hitama se stávaji pisničkê na dva akordê, sténě tak milovnici bulvárô maji nérači néjednodôšši zprávê, nad keréma nemosijó přeméšlet, protože je jim aji naservirovany, co si o tym maji mêslêt. A só pré aji slova, kery dêž si daji do titulkô, tak to zarôčeně fungôje, ê dêž je celé článek o hovně. Že lêďma pohrdaji sami ti, keři to pro ně pišó, to ôž čtenářum nedonde nebo je jim to ô prdele. Protože misto teho, abê se podivalê na takové dokument, tak si pôstijó dalši jednodôchó Ordinačkô a mêslijó si, jak se jim ten večir vêvedl.

Só dvě možnosti. Buď se s Filkó takê dámê na bulvár a bôdemê muct s ostatnima pohovořêt jak rovné s rovnym, protože bôdemê vědět, „co právě Bartošova…“ a kerá baba si nechala nacpat silikónê, nebo jak dofčêl bôdemê sice bulvárem hrdě nedotčeni, ale ostatni nama bôdó pohrdat, protože nebôdemê vědět ZÁSADNI informace, kery si negdo côcá z prstô. Je to smôtny. V revolučnich devadesátéch letech se řikalo, že každé národ má takovó vládô, jakó si zaslóži, teď bê se k temô dalo přêpojit, že aji každé národ má takovó žurnalistickó kulturô, jakó vêžadôje. A ešlě dělnici bulvárô maji slóžêt jenom temô, abê ôspokojilê věčinovó poptávkô, tož to sô zvědavé, co s nama bôde.

0