Předevčirem sem měl nejaky boleni, asi zaraženy prdê, nebo co. Nigdo o mně v novinách nepsal, ani obsáhlá reportáž s dojemnéma vzkazama v televizních novinách nebêla. Jenom Filka měla pro to pochopeni, ale dêž mně nalila třeti štamprlô šlihovice a situaca se furt nelepšêla, vzala flašô, skovala zpátky do špajzkê a jenom nade mnó mávla rôkó, že bêch měl rači jit něco pořádnyho dělat.

Anebo minôté tédeň! S chlapama smê to trochô přepisklê a nejak mně to nesedlo. Jediné, gdo mě vzal na milosť, bêla záchodová misa a náš trhač Maxinek, jak se na mě sócitně dival, dêž sem do ni blôl. Ve světovéch agenturách o tym ale zas jinak ani zminka…

Mám vêsoké tlak, berô práškê, abê srdečko makalo, jak má, a co vic, s dalšíma letama to pude jenom k horšimô. A dêž se zminim mezê chlapama, nejaky to zobáni bere pomalô každé, v našech letech se s tym mosi člověk nejak smiřêt. A čitat s tém, že bê třeba na Nově nám negdo v přimym přenosô držel palečkê, to nikeho ani nenapadne, seró na nás.

To Božskymô Kájovi se ôdělalo trochô mdlo, BRZO RÁNO KOLEM OSMÉ HODINÊ, dêž jini lêdi ôž dávno zařezávaji v šichtě, ho mosêlê tajně odvizt do špitálô. Ale divny je, že o tym hroznym tajemstvi na ten šup věděl celé národ. Srdcerêvny poselstvi na sebe nenechalê dlóho čekat a jenom otázka časô je, kolêk se najednó vênoři jeho duvěrnéch známéch ômělcu, po keréch ôž Leta Páně ani pes neštěkl, ale rádi svoje PALEČKÊ Kájovi takê podržijó, jenom abê se mihlê před kameró…!

Kája Gottu je bezesporô národni poklad, ale abê se z jeho zdravodnit indispozice dělal takové tyjátr a hlavni trhák fšeckéch zpravodajstvi, je spiš dukaz teho, co lêdi ô nás zajimá, co je pro ně duležêty a naopak že sdělovaci prostředkê vijó, čém je nakrmit, abê se zavděčêlê. Nic jinšiho v tym néni. Akorát že se nande dosť tech, co jim to žeró. Jináč bê to přece nedělalê!

0