Kočár zatím stěhovalê na přivěsô, za chvilkô ale zase pojede po svéch

Z Náměšťa na Hané aji z Čech pod Koséřem – Takovy svezeni historickym kočárem, to je paráda! Negdê je ale potřeba nédřiv svizt aji samotné kočár… V pátek po poledňo se stěhoval jeden takové skvost ze zámkô v Náměšťô na Hané do Muzea kočáru v Čechách pod Koséřem.
Přêjet, naložêt, odvizt, zase složêt. Je to jednodôchy a negdê to aji jednodôcho vêpadá. V pátek odpoledne si restaurátor a sběratel kočáru Václav Obru přêjel do náměšťskyho zámkô pro Zlató berlinô. Abêhmê si rozômělê. Tak se menôje arcibiskôpské kočár, keré tadê s dalšima zaparkovalê chvilkô po válce. Eště věči Zlatá karosa, co tadê takê stávala, je jôž v Čechách v Muzeô kočáru, fčêl teda přêšla řada na tento. Vašek Obru ale řikal, že dřiv, než došlo na tento deň, tož asi pul rokô tadê dávalê dohromadê pružici elemtntê, abê se s tym kolosem muhlo pohnót a naložêt.
V rokô 1951 pré převáželê kočárê do Náměšťa z Chválkovic za malotrachtórem. Konkrétně s Berlinó nigdo od té dobê ani nehl. Podle vyzdobê to pré odpovídá temô, že kočárem jezdil první olomócké arcibiskôp (do té dobê bêlo v Olomócô jenom biskôpstvi) Antonin Theodor Colloredo-Waldsee, keré bêl arcibuiskôpem v letech 1777-1811. Tož to jôž je fakt histórija. Ovšemže olomóckymô arcibiskôpstvi patři kočár dodneška.
Podle Vaška má kočár aji dosť najetyho, takže bôde potřebovat generálkô. Zrestaurované ho chcó předvist jôž v červencô přê Josefkole a pak pofrči do Prahê, samo sebó né zapřežené za koňma, bôde mět zase odvoz. Na Hradě se v srpnô otevirá véstava kočáru a Zlatá berlina tam bôde ustřednim exponátem.
Protože se jim fčêl nevleze do restaurátorské dilnê, gde mají rozdělany další třê povozê, bôde tento kočár stát v předsáli Depozitářa Muzea kočáru. Tam ho bôdó takê dávat do cajkô, takže návštěvnici muzea bôdó mět aji možnosť se mrnknót, jak se to dělá.