(Zase aji s poslóchánim) Tak sem gdesê četl, že nejaky velky hlavê vêmêslêlê, že, abê to nekeho neôrazêlo, nemělo bê se řikat ‚těhotná matka’, ale těhotné člověk. Nô bêt nastávajicim tató a dochtór mě řict, že čekám ditě s těhotnym člověkem, tož mô dám tak nanévéš po čôni.

Ale to néni jediné přinos jakésê té genderové revoluce. S Filkó ovšem mužeme mistopřisežně prohlásêt, že ô nás doma genderově vêváženi smê. Teda pokaváď bê negdo nevêštěroval, že vážim vic, než Filka. Poměr lêdi bez pinďora a s pinďórem je ale 1:1, navic Filkô k ničemô nenôtim, štamprlô mě dêcky nalêje sama od sebe, a já dělám fšecko pro to, abêch si jô zaslóžêl. A tož na nás si nejaká taková komis nepřênde, mužó si to přêijt zkontrólovat.

Nigde sem se ale nedočetl, jak bê mělo ditko správně gendrově oslovovat svoje rodiče, ale specialisti si s tym nepochêbně poradijó a neco ôž na to vêmêslijó. Sténě, jak se ôž popralê s nápadem na společny záchodkê. Jenomže je eště dalši uskali, a tym je přikladně jazêk české. Oddělováni babskyho a chlapskyho rodô, navic eště skôtečnosť, že ten chlapské je gramatickê nadřazené babskymô, to ôž je pěkná šlamastyka a mělo bê se to rovnó šmahem zatrhnót.

Jenom z teho fšeckyho mám pocit, že bêt dneska robó, co se citi, jak roba, a chlapem, co nepochêbôje, že je chlap, je spiš na obtiž. A tož fšeci, co to tak maji, mělê bê odhodit předsôdkê a podivat se do svyho nitra s veškeró vážnosťó a odpovědnosťó k době. Třeba se tam přece jenom neco vêštrachá…

0