Ze Srdečka, s reportem a fotkama od Danila Žákovyho – Ê gdêž se dá histórija vêkládat gdovijak, fakta zvostávaji. Aji to je duvod, proč se ôž leta potkávaji lêdi na Srdečkô mezê Hvozdem, Ponikvó a Lôdmirovem.

Znovô je dobry si přêpominat aji přiběh, keré se stal až na samotnym koncô válkê. Na křižovatce mezê Hvozdem, Ponikvó a Lôdmirovem stoji na památkô ôdálosti z 9. května 1945 pomniček, ô keryho se aji v nedělô 7. května zešlê ti, keři ten deň chtělê přêpomenót.

Pokaváď mužem, jezdivámê tam takê. Ale letos smê mělê inši povinnostě. A tož smê rádi, že lôdmirovské kronikář a iniciátor vzpominkovyho zetkáni Dan Žáku nám k temô neco napsal a poslal aji pár fotek. Na tê se mužete podivat TOŤ.

Srdéčko 2023

 

Také letos jsme si na Srdéčku připomněli události z 9. května 1945, které se zde staly. Vzpomínková akce se konala v neděli 7.5.2023 od 14:00 h na Srdéčku. Návštěvníci z blízkého i vzdáleného okolí mohli obdivovat sovětskou, německou i americkou historickou vojenskou techniku. Pietního aktu zúčastnili představitelé Obce Ludmírov, zástupci hasičských sborů z Ludmírova, Ponikve, Milkova, Ospělova, Hvozda, Kladek, Luké a členové klubů vojenské historie Dukla a Haná. Součástí byla také čestná salva historickou vojenskou jednotkou a trubačka Rakousko-uherské armády zahrála večerku na trubku.

Po pietním aktu byly představiteli obce, zástupců SDH a zástupců KVH vysázeny šeříky.

Poté v pártystanu následovala komentovaná prohlídka historických uniforem tehdejších bojujících armád. Nejen Rumunů, rudoarmějců, vojáka čs. sboru, ale také německé armády – důstojníka SD a vojáka vojenské policie. Návštěvníci si užili přednášky J. Vykoukala o pohybu Rumunské armády v roce 1945 a poté další přednášky Z. Bezrouka na téma Konec války na Konicku. Vše formou videoprojekce, včetně málo známých dobových fotografií. Po skončení přednášky si mnozí zakoupili knihu Pod říšským vysílačem Donau, která mapuje válečné období Prostějovska. K radosti mnohých také s osobním věnováním autora Z. Bezrouka.

Pro návštěvníky byly připraveny pečené makrely a dobroty z udírny. K dispozici bylo také točené pivo, nealko anebo něco ostřejšího na zahřátí, neboť velmi studené a větrné počasí lezlo až do morku kosti. I přes velmi chladné počasí k nám zavítaly stovky návštěvníků. Buď obdivovat vojenskou techniku, poslechnout si přednášku anebo jen tak se setkat a popovídat si.

Dne 9.5.1945 na Srdéčku při sovětském náletu padli 3 naši občané, 10 vojáků Rudé armády a jeden Němec. Jednalo se o vojenský omyl. Dle kapitulačních podmínek měla německá armáda zůstat stát na místě a nechat se zajmout. Což se 9.5.1945 nedělo. Ještě toho dne bylo bombardováno více jak 65 míst. Srdéčko s Ludmírovem bylo mezi nimi. Ucpaná silnice za Kladkami směrem na Nectavu působila jako špunt. Německé ustupující vojsko plní silnice. Čelo postupující Rudé armády povolalo letectvo pro její uvolnění. Čelní hlídky již předchozí den vystřílely světlice z radosti někde u Olomouce. Naše obce byly osvobozeny krátce po půl jedné, kdy vesnicí směrem ke Kladkám projel jeep s vojáky v čs. uniformách s československou vlajkou. Poté se naše obce začaly plnit vojáky 4. ukrajinského frontu Rudé armády. Na Srdéčku se jich sešlo na deset tisíc. Jednalo se vojáky 1. gardové armády. Z 351. střelecké divize od 95. střeleckého sboru a 81. střelecké divize od 67. střeleckého sboru, kteří se přesunuli do prostoru Březsko, Konice, přičemž 9.5. měl 95. střelecký sbor dosáhnout Dzbel – Jevíčko. Dále vojáky 38. armády ze směru od Bohuslavic. Ze směru od Krakovce to byla 30. divize, ta patřila k 11. střeleckému sboru a od Náměště na Olbramovice bylo východiště 214. střelecká divize, která patřila k 52. střeleckému sboru 38. armády.

0