Z Konice – Dêž se řekne ‚konická póť’, fčeci začnó z harmar vêtahovat teply oblečeni nebo aspoň nejaké ten balóňák a pořádné palazór. Letos ale póťové vikend popřel fšeckê přirodni zákonê. Konečně se hodilo vêlizt ven…

Konickó póť smê anoncovalê v pátek TOŤ, a tož bê bêlo divny, dêbêhmê se tam sami nevêpravilê. Na drôhó stranô – dêž se konečně ôdělalo pěkně, proč sedět doma na prdelê, aji dêbê se mělo vêjit jenom k popelnicê s odpaďákem ? Ale póť je póť, a tož smê ke Konicê vêráželê s dobrym pocitem a plni očekáváni.

Pochopitelně to očekáváni nespočévalo v tym, kolêkrát že pudem na kolotoč nebo nebo kolêk ve střelnicê vestřilimê ruži. Aji tak smê teho mělê dosť na to, abêchmê fšecko stihlê. Nédřiv smê se stavilê na véstavě bonsaju na zámkô. To člověk muže jenom obdivovat tô trpělêvosť a titěrnó prácô, keró tam kromě vêstavovanéch exponátu bonsajáři takê převádělê.

Jenom o pár kroku dál, v zámeckym parkô, se ôž před obědem rozjižděl celodenni program s kapelama z Konicka a pochopitelně s dobrym dobrym pitim a nejakó dobrotó na zôb. Bêlo to o to obdivuhodňéši, že nekeři z přitomnéch, jak smê zaznamenalê, si nebêlê moc jisti, ešlê po sobotni hodové zábavě s Kreynama bêlê ôž vubec doma…

V parkô smê strávilê chvilkô ze Stofkó, v keré Koničákê reprezentôje legenda Věra Kôčerova. Ôž tó dobó se tam scházela hromada lêdi a bezesporô bê se tam dal strávit faň deň. Ale mê smê ze zpravodajskéch duvodu mosêlê pokračovat na náměsti. Póťové šrumec s kolotočama a krámkama sem přêvedl tolik lêdi, že bêl vubec kômšt celym náměstim projit.

Pochopitelně smê přê té póti nemuhlê vênechat ani kostylek. Na slavné ‚hrôbé‘ mšê bêl chrám Páně Narozeni Pannê Marie na konicky poměrê narvané k prasknôti, a tož aji v tymto směrô bêla konickó póť požehnaná. Na fotkê z nedělniho předpoledňa se podivéte TOŤ a mê se bôdemê těšêt na dalši takovó póť, kerá vêtahne lêdi z baráku, misto teho, abê doma startovalê cirgulárkê a křoviňákê.

0