Konicky sekerkê jelê na vélet aji s tó névěči
Z Konice a z Pelhřimova – Ôž přê slavnostnim zápisô do české guinessovkê komisař z agenturê Dobré deň řikal, že bê bêlê rádi, abê névěči sekerka v republice, teda ta konická, bêla jednym z hlavnich exponátu na jubilejni štvrtstoleté vystavě rekordu a kuriozit na pelhřimovskym náměsti. A tak jak řeklê, tak ôdělalê.
Gdo se v nedělô k večerô ochométal kolem konickyho zámkô, muhl névěči sekerô v republice objevit v hodně nezvêklé poloze. A to naloženó na autě, tak jak jô přêvezlê z Pelhřimova. Ptalê smê se sběratela a majitela sbikê sekerek a zároveň kastelána konickyho zámkô Pavla Šinovyho, ešlê to bêl velké problém takové velké vercajk tahnót přes pul republikê. Měl pré z teho věči hruzô, ale sám žasl, jak to šlo hladko.
V samotnym Pelhřimově měla gigantická sekera čestny misto, ale nebêla tam z konickyho muzea samotná. Pro jistotô jich vzalê sebó eště dalšich asi štêrêcet, protože kromě teho, že lêdi teho o sekerách prd vijó, je aji celá sbirka zapsaná mezê českéma rekordama. O sekerkovó expozicô pré bêl obrovské zájem, a přêšil se na ňô podivat aji pořádné kôs chlapa, režisér Zdenek Trošku. Ale nepočitámê, že ani takové statné môž bê si s ňó poradil.
Sekera je teda zpátky doma a fšecko se to povedlo diky stolařstvi Mrňka, kery poskêtlo potřebny fáro na převoz a konickymô STAMO, kery pučelô potřebné harabóz na naloženi a vêloženi. Teď ôž bôde sekera zase na svym mistě, e dêž, jak Pavel Šinu naznačôje, chtěl bê jô pučêt aji jinde. A néspiš né jenom ô nás. Takovy cestováni s ňó néni ale zas tak jednodôchy, negde bê na ňô muhlê chtět aji zbrojni pas.