Kostelecké krbál je Stromem hrdinó, sv. František v Romžê vêhrál ‚Ondrášovkô’!
Z Kostelca, teho na Hané – Gdêsê v zêmě nás oslovil Karel Nováku z Kostelca na Hané, ešlê bêhmê nepodpořêlê nominacô staré kostelecké lêpê do anketê Strom rokô. Netrvalo ani tak dlóho a ôž mužem napsat, jak to fšecko dopadlo.
Hneď dvě oceněni pozbiralê kostelecky nominace. Stará lêpa, keré se řiká Kostelecké krbál, se stala Stromem hrdinó, vítězstvim v Ceně Ondrášovkê pro změnô sakrálni misto svatyho Františka v Romžê se podařêlo ziskat potřebny penize na realizacô projektô upravê a revitalizace této lokalitê.
Karlovi Novákovymô smê brnklê a zjistilêm, jak se věcê maji. Co se téká Kosteleckyho krbála, de asi o 150 let staró lêpô. Letama dostávala zabrat, jak přêbévala okolni zástavba. Stoji v blézkosti sportovni halê a ê gdêž z puvodnich 18 metru bêla ôž snižená ani né na polovinô (7,5 m), o svoje misto pod slônkem bojôje furt srdnatě. Šak je to takê lêpa srdčêtá… ‚Kolem pasô‘ má necely 4 metrê, tož je to pořádné pořez!
Trochô inši kapitoló je bévaly sakrálni misto ô obrázkô sv. Františka v Romžê. Tam rustó pro změnô 4 lêpê velkolêsty, kery só ale ohrožovany kanadskéma topolama vêsázenéma gdêsê v 60. letech. Tê só ôž dneska přerustly a nebezpečny. Ceny Ondrášovkê je dotovaná 50 tisicama, což podle Karla Novákovyho bê mělo stačêt na to, co je potřeba ôdělat.
Pokaváď ste o tym do fčêlka nevědělê, ê gdêž třeba kolem chodite denně, vic se o kostelelckym Stromô hrdinovi mužete dozvědět v utery 31. května od 8 hodin, gdê sem přêjedó ê lêdi, keři maji anketô na starosti, bôde se fotit a takê povidat, jak to s lêpó je.
Pro uplnosť přêdávámê krátky představeni Kosteleckyho krbálô a sv. Františka, co bê vitězu ve svéch kategórijich. Na pár fotek mrknite TOŤ.
V Kostelci na Hané je natolik úrodná půda, že pro samé zemědělství nezbývalo pro jiné než ovocné stromy příliš místa. Tato lípa, přezdívaná Kostelecké krbál, si přesto své místo vydobyla, snad už za dob Jednoty bratrské. Stala se součástí literatury, dětských her, sedával pod ní básník Petr Bezruč. Byla poškozena, málem skácena kvůli výstavbě, ale místní ji vždy dokázali zachránit. Nyní by potřebovala ošetřit spolu s dalšími 4 lípami rostoucími u bývalého sakrálního místa u obrázku sv. Františka v Romži. Záchrana těchto lip velkolistých, kterým hrozí poškození okolním porostem se stala letošním historicky prvním vítězným projektem Ceny Ondrášovka. „Staré a poškozené stromy přece zůstávají stát jenom v tom případě, že je zde lidé chtějí,“ dodává Karel Novák, který lípu do ankety nominoval.
Přêdávámê takê ‚nominačni řeč’, v tymto připadě pruvodni text, keré nominacô provázel.
So eště ze staré škole, tož se vám představim v mym rodnym jazeko.
Nemosite bet dovijak chetři a štodovani, abe ste poznale, že pamatojo dež belo mrtvi moře kdese eště marod. Vidno je to na mym pňo, které je klosté a má ďóro, v kerym si ož dejaká veveroša odělala óchelňo. A že ještě žejo? No měla sem štěsti, a tak tade bojojo jako jedna z poslednich. Prvni zminko o mym ževotě nandete v přiběho, které se odehrával v pulce devatenáctyho stoleti a které sapsal Ondřej Přikrylu. Tehdá pré kolem mě otěkal senek co se očel na panáčka tak razně, až kameni z farské zidke padalo a rozráželo mojo kuro. Ledi šak todema prošlo hafol. Až do stavbe škole a sportovni hale kolem mě totiž vedla puvodni cesta ven z dědine. Šošká se, že v mym tino odpočéval e Petr Bezruč, kdež se vracel dom z jeho slavnéch véplazu. A že rosto pod svahem, kteréch je na Hané jak šafránu, čočela sem take, jak děcka v zémě sáňkovale a paštěkovale že jim zavazim v cestě. Kdejaké ošosta si do mě kop a řizl. Korono temo dale dělnici před pětadvaceti letama, kdež mě dorasovale jak cegánsky hračke. Tak tak sem to přežela, ale chorobe se mě držijó eště do dneška. Nebet teho, že so okretá v dulko kde nefoči, tak ož ležim na zeme. Jakáse hóba zežrala moje dřevo a do tróto v dotině se zabedlela všelejaká žóžel. Naštěsti óřade rozhodle, že mně dajó eště šancu a zavolale opico, která mě pilkó načesala vláske, a tak ož nehrozi že bech chlástla dule. Co mě ale trápi je to, že so tade sama a ledi si mě všimnó jenom málo kde, a tak je mě smotno. Tož dófám, že včel čimčaráci roznesó, že tade estě so a že hledám novy kamaráde.