Z Kostelca, teho na Hané – Babê letijó na bôbenikê, to je jasná věc. Ovšem šestiletyho Vojtô Hrazdilovyho z Kostelca asi néni možny z nečeho takovyho eště podezirat. Odmalička totiž bêlo fšeckém okolo jasny, jaky má sklonê. A dêž mô tata s mamó konečně kópilê doopravdicky bôbnê, bêlo vêmalovany.

Gdo prošil rodičovskó prupravó, tak vi, jak to bévá. Sotva mimino je schopny neco ôdržet v rôkách, tak tym pere, jak hlôché do vrat. A je mô uplně pšotynka do čeho. To možná gdêsê Vojta takê, ale tak nejak mô to zvostalo, ale v jeho případě to ôž tak jaksê dává smêsl. Vojta sám teho moc nenakecal, ale jeho mama Petra povidala, že bê vůbec nebêlê s tató Luďkem proti, dêbê Vojta se mozecê věnoval aji dál.

Fčêl je to prvňák, ale v plômlovské ZUŠce je ôž paradoxně drôhákem. Na přimluvô pana ôčêtela Petra Nedbalovyho muhl do ‚prvákô‘ totiž nastópit o rok dřiv, eště jako školkáč! A fčêl pré mô to z pedagogickyho hlediska de tak, jak o pět let staršim borcum. Dêbê to bêlo jenom trochô možny, dalê bê ho pré na bôbenickó školô do Olomóca. Ale to je až další level, protože tam beró od deseti let a v žádny případě to néni tak, že bêlê v Plômlově nespokojeni. Ale je potřeba jit dál…

Aji mê to berem z vlasteneckyho hlediska… Mama Petra řikala, že tym, gdo Vojtô ôvedl do mozêkantskyho světa bêl Stracené Ráj, teda echtovni Hanáci z Mezêc ô Nákla. Vimê ale na Vojtô aji to, že místo bôbenickéch etud má rači ‚žêvákê‘, teda dêž si na netô nande nejaké bôbenické kôs, keré si pak sám cviči. Ale sami vimê, že mužó přêjit teleci leta a fšecko je jináč. Bêlê smê se ale mrknót ô nich doma a Vojta nám jenom tak z placô neco málo zabóchal. Natočêlê smê vám to. A gdo vi, třeba za nejaké rok bôde hvězdó rockô!

0