Mikôláš Opavské přêjel omrknót svoje hospodářstvi
Z Plomlova ze zámkô, teda spiš z nádvoři – Gdo nevi, jak to vêpadalo na přelomô 13. a 14. stoleti, měl se zajet v sobotô mrknót na plômlovské zámek. Ê dêž je zase těžky řict, ešlê to tenkrát takovy bêlo nebo nebêlo, protože aji ti, co o tem pišó, to beztak nezažêlê. Až tak daleko s tó dlóhověkosťó eště nésmê.
Kecaji ti, keři vêkládaji, že za jejich mladéch let to nebêlo. Ale ono to asi bêlo. Akorát na to nepsalê ani na internetô nebo v bulvárô. Aji král Přemysl Otakar II. měl levobočka Mikôláša Opavskyho, kerymô možná misto alimentu věnoval plômlovské (tenkrát) hrad. Zmiňka z rokô 1273 je vubec prvni, co o této skôtečnosti informôje.
O tymto vékendô se po nejakym tym rokô přêjel Mikôláš Opavské na Plômlov podivat znovô. Přêvezl s sebó eště aji kékliře a šermiře, abê aji té srandê trochô bêlo. A tož smê se tam přêšlê podivat takê. Povidal nám mistni kastelán Pavel Zástěru, že to néni žádná přêpominka historickéch události, ale spiš de o takovy nejaky přêpomenôti sóvislosti mistnich dějin.
Šermovalo se tam v sobotô aji v nedělô a v ukázkách se předvedlê skupinê historickyho šermô Tartas, Adorea a Taurus, skupina historickyho tanca Rozeta, kékliř Tomáš Křupala s bardem a lótnistó Vojtó. Nebêlo potřeba pořád sedět na flekô, protože z drôhé stranê nádvoři měla eště Mikôlášova družina svuj tábor a k temô eště každó hodinô bêlê prohlidkê zámkô. Tagže gdo se sem vêdal, muhl si ôžêt až až.