Od olomóckéch polêcajtu – Začalo to vcelkô nevině. Přê běžné kontrólê haltovalê polêcajti motorkářa ve Štemberkô (Šternberk). Ten sice zastavil, ale než k němô polêcajt došil, abê zahájil běžny ukonê, tak tam znovô kopl kvalt a valêl pryč.

Bêla z teho honička. Po chvilce ale poldi stratilê motorkářa z dohledô. Jak se ale ôkázalo, nebêlo to nestihatelnó rychlosťó. Za chvilkô totiž zaregistrovalê chlapa v motorkářskym ohozô, keré se krči gdesê v přikopě kósek od Lipinê. Bêlo jasny, že je to on.

Pátránim se zjistilo, že mašinô zaparkoval motorkář v dědině aji s kličama v zapalováni. A pak ôtekl do lesa, ale misto teho, abê v nim zustal, tak se skoval na misto, gde ho pak polêcajti našlê. Asi měl málo natrénovany, protože bêl uplně hotové a nekladl žádné odpor.

Pak to ale teprvá začlo. Dêž to polêcajti začalê sčitat, jak hospodské zahrádkô na listkô, vêšlo z teho, že dotyčné má zákaz řizeni. Nepomuhla mô ani ta věc, že mašina bêla kradená a je po ni v Rakóskô vêhlášeny pátráni a eště k temô je na ni přêšróbovaná ôkradená ‚espézetka’. Nô má teho včêlka na krkô moc a hrozi mô nebezpeči, že se třê leta nesveze na mašině ani negde na polňačce. Na Velêkonoce bôde mosêt chodit pěškê.

0