Z Dětkovic, tech na Konickô – Žádná pojišťovna na to nepřêpláci, což je přêrozeně chêba. Ale gdêž nevijó, co je dobry… Každopádně zabijačka na Dětkovicách bêla pořádny žrádlo. Co vám bôdem vêkládat!

Gdo věděl, nemosêl v sobotô vařêt. A klidně si muhl odnyst aji na nedělô . Zabijačka měla na Dětkovicách ôž štvrty pokračováni. Ale žádny obavê, rozhodně se nepodávalê zbêtkê od minôla.

A tož smê takê nevařêlê. Sice se dostat na tô stranô néni kvulêvá ôž od podzêmka zavřenymô Lôdmirovô uplně jednodôchy, ale stálo to za to! To se člověk citil, jak maly děcko na póti – nevěděl, co spiš. Na co dôšêčka takovyho zabijačko-mila pomêslêla, to tam bêlo. Ať neco teplyho rovnó na taliř – jetrničák, bóřka, pečeny maso ê játra, vařeny – z kotla vêtaženy, zabijačkovy polivkê, k temô ste si muhlê nechat přêbalêt dom tlačenkô, jetrnicô, oškvarkê anebo čerstvo vêpoštěny sadlo.

Ať na mistě. nebo pak s sebó, koštlê smê praktickê od fšeckyho a mosimê řict, že smê si fakt pošmáklê. A to nekecámê, že bê nás podmázlê, bêlê smê tam totiž inkognito. Ale kemo česť, temô česť, bêl to balzám do žalódka ê na dôšêčkô. Potvrdilo se, že jedna věc je ômět ôvařêt, dalši pak ômět dochôtit! Šak mrknite TOŤ aspoň na pár obrázkách.

0