Z Laškova – To vite, jak se pachatel vráti na misto čênô, má k temô nepochêbně svoje duvodê. Přê návštěvě v Laškově se prošil po mistech svyho utlyho mládi náš redaktór Miloš Havelku. Jak to dopadlo?

Ê gdêž samotné Laškov bez přêfařenyho Krakovča, Gandie a Dvorka je možná aji menši než vedléši Pěnčin, dlóhy leta, v nekeréch připadech aji do dneška, só v Laškově instituce, kvulê kerém mosijó Pěnčiňáci k sósedum. Ať ôž de třeba o kostel, dochtórê, poštô, čê gdêsê to bévala aji školka.

A právě v laškovské školce zahájil svuj vzdělávaci cyklus aji náš redaktór Miloš Havelku. Bêlo to začátkem sedmdesátéch let. Spolô s ostatnima autobuskem s maló kabilkó přes rameno sem jezdil do rokô 1974. Ten rok se pak otevřela školka v Pěnčině, jenomže to ôž bêl z malyho Miloška prvňák, tož si jô vubec neôžêl. Do Laškova pak ale jezdil za P. Blažka aji ministrovat, za jinošskéch let přêrozeně si aji nejaky to pivko v mistni hospodě dal…

A tož smê se takê vêdalê po staréch stopách. Jenomže na zámkô, gde v prvnim patře bévala školka, ôž bê si teho moc neôžêl, dávno je totiž přestěhovaná. Ani hřiště, gde si chodilê přê vycházkách hrávat, ôž neexistôje a těžko řict, gde dneska vedó dveřê bévalyho kina. Tam pro změnô bévalê aji besidkê, pochopitelně kromě promitáni.

A tož na svym mistě od tech dob zvostala akorát hospoda a kostel. Nô a takê kaplêčka na laškovskym Dvorkô, zasvěcená sv. Gotthardovi, gde bévalê v květnô prvni pótě v okoli. Holt – doba se měni a mê s ňó. Ale přê takovym vzpomináni aji nejaká ta slzêčka ôkápne,  to se nedá nic dělat. Na fotkê se podivéte TOŤ.

0