…ne, ne, já nemosim, já ôž ho vidim. Divočák ô sêlnice se nijak nežinyroval!
Od nás – Asi málokdo eště neviděl vánočni reklamô na Kofolô ze ‚zlatym prasátkem’, co má ‚dlouhý žahnutý žuby’. Spiš hromada na ňô celé rok ôž čeká, jak na Mrazika. Ale mê smê vidělê neco podobnyho tak nejak v přimym přenosô.
To smê tak jelê autem z Konice a najednó…! Mezê Štarnovem a Přemkama je lán řepkê a na krajô teho pola, asi dva metrê od sêlnice divočák, jak harmara. Bêlo asi kolem šesté večir, a tož rozhodně né, že bê si šil v nocê neco zakósnót, jak dêž se negdo vêdává na pruzkum ledničkê.
Že jezdijó kolem auta navhrch dule, to mô bêlo uplně ô prdele. Ani přes sêlnicô se nehrnôl. Žvéchal tô řepkô a nic jinšiho ke štěsti nepotřeboval. Stačêlê smê si ho fšimnót, jak smê jelê kolem, ale než smê otočêlê auto, abêhmê se vrátilê a vêfotilê tô jeho siestô, bêl pryč, asi stačêlo!
Je dosť možny, že pokaváď bê takové obrázek negdo zahlidl na posledni chvilkô, okamžitě hópna na šlajf a muže bêt neštěsti aji bez teho, abê to zviře vubec mělo v umyslô zrovna skočêt pod kola. Bacha aji na takovy divoky svině, kery si dělaji ze šoféru tak trochô prdel.