Ze Štarnova, teho ô Konice – Ê dêž bêl všedni deň večir v pulê tédňa, na Štarnově bêla sláva jak o velkym svátkô. Ô jedné ze dvóch mistnich kaplêček se konala bohoslôžba.

Nemužó se s nečim takovym pochlôbit fšôdê. Štarnov, keré má z bidó sto obyvatel, má kósek od sebe dvě kaplêčkê. Ô jedné z nich se dêcky jednó do roka slóži mša. Fčêl to přêpadlo na středečni večir.

Bévávalo to v minôléch letech o šesti hodinách, ale teďka to o hodinô posônôlê, teda na sedm. Předpokládalo se, že tóto dobó ôž bôde na sêlnicê, ô keré kaplêčka stoji, menši provoz, abê to nerôšêlo obřadê. Pasovalo to ale aji proto, že eště do té dobê se honilê mrakê a sem tam se spôstil pěkné liják. Ale přede mšó se vêčasêlo a nad kaplêčkó svitilo slônečko.

Asi pro třêcet věřicich slóžêl konické děkan P. Milan Rêšánku mšô svató za učastnikê májovéch a za obyvatele Štarnova. Bêlo to ze fšeckó parádó. Hrálê k temô aji varhanê, kery obslôhovala naša redaktorka, co bê bévalá varhanica, po dědině pozhánělê legátê, abê si mělê fšeci kam posedat a fšecko proběhlo ve vši dustojnosti. Ê s tém, že po pobožnosti bêlo potřeba se zastavit aji na točeny. Bêla to taková parádni póť, aji dêž zrovna žádná oficiálně nebêla.

0