Z Borové, to je čásť Dzbela – Zajóchê, jaci só tito, nikde v polich nepotkáte. Leda tak kolem Dzbela, dêž si nekdo takovyho veze od Ivetê Slezáčkové dom.

Ê dêž do Velkonoc mámê před sebó eště celó postni doba a k temô kósek navic, ô Slezáčku na Borové jôž začalê. Prvni velkonočni zajic se vêdal do své nové domovinê. Jeho stvořêtelka Iveta Slezáčkova povidlala, že měři devadesát cenťáku a na takovyho podobnyho je potřeba tak dvě kila slámê, dosť dobry je pré aji seno. Takovéch nebo polovičnich se chêstá ôdělat eště neco vic, jak deset.

Nejaky zajicovy ‚nou hau‘ je jedna věc, drôhá zase mět tô trpělêvosť a grif se s tym vêpořádat. Začéná se od hlavê a podle teho jak vênde velká, tož se dělaji dalši náhradni dilê. Z nich se pak zajda dá dohromadê tavnó pistoló a podobnéma nárychtôňkama. Ivetě to trvá pré tak pudrôhé hodinkê, nekemô jinymô to ale muže trvat celó věčnosť. Co si bôdem povidat. Pak to eště dozdobit a je to. Jednodôchy, né? Zkôsêt to muže asi každé, záleži jaké mô z teho nakonec vênde uplně jiné žêvočêšné drôh.

Takže nimródi – v klidô, flêntê nechte tam kde só. Tito zajóši só na uplně jinó parádo, než na smetaně. Kolem Velkonoc na nejakyho takovyho mužete narazêt až třeba v Nivě na Drahanskô.

0