Od olomóckéch polêcajtu – Mozêkanti vubec nemaji jednodôché žêvot. Tólaji se po nocich, abê obšťastnilê obecenstvo po fšeckéch čertech a často se mosijó aji obětovat a s fanóškama takê nejakó tô štamrlô vêpit. Pak se stávaji věcê neplánovany.

O jednym takovym nočnim návratô piše aji polêcejni tisková mlôvči Marie Štrbákova. Z bárô na ôlêcê Sladkovskyho v Olomócô do mista trvalyho bydlišťa na ôlêcê Smetanovê se nad ránem z uterka na středô vracel třêatřêcetileté mozêkant. Néni specifikovany, ešlê šil z kšeftô nebo se v lokále stavil jenom cestó kolem, ale každopádně měl sebó aji inštrument, s kerym ovšem dom nedošil. Jak se to muhlo přêhodit, těžko řict. Êšlê se cestó potřeboval negde v křovi vêčurat a bagáže si tam zapomněl nebo potřeboval spočnót a nechal je gdesê ležet nebo ešlê je vubec měl sebó. Těžko řict, hypotéz je hodně, ale každopádně o to tadê vubec nende.

Následně totiž nahlásêl na polêcajtárni, že pozbévá elektrickô kytárô CORT aji s dalšim vêbavenim a nárychtôňkama, teda šňuró a nožnim pedálem. Cely to bêlo v textilnim fôtrálô a dokupê to mělo mět cenô 12 300 korôn. Věc je ovšem taková, že vinné se neciti on, že inštrumentê darebně pozbêl, ale stihané je neznámé pachatel, keré kytárô našil a nález neohlásêl. Za zatajeni nalezené věcê se muže dostat až na rok do lochô.

0