Od prostijovskéch měšťáku – Jet na vélet, to je dêcky radosť sama o sobě. Ešlê tito dvá cestovateli mělê s sebó řizkê, jak se na cestê slôši a patři to nevmê. Každopádně nejakym tym hltkem ale určitě nešetřêlê.

To ale zas né, že bê nevědělê, co se slôši a patři. Dvá turisti si kópilê listkê do Otrokovic, jenomže nejak netrefilê perón nebo co. Anebo bêlê přesvěčeni, že oni sedijó dobře, ale ten vlak poslalê negde blbě. Žel Bohô, pomélené bêl néspiš aji pruvodči. Dêž totiž za prostijovskym hlavnim nádražim přêšil kontrólovat jizdenkê a zjistil, že to do Otrokovic chcó brat přes Konicô, hneď na mistnim oba štêrêtřêcetilety dobrodruhê vêpakoval z vlakô ven.

To se jim pochopitelně nelébilo, protože bê se klidně tó Regionkó (Regionova) kodrcalê až dom. Aspoň bê mělê vic časô pokecat a eště neco popit. Misto teho se ale octlê pro změnô zase v Prostijově, a to se jim moc nezamlóvalo. Začalê na mistnim nádraži tropit vyrvál, pro což přêrozeně zase nemělê pochopeni ajznboňáci a zavolalê měšťákê. Ti jim pak patřičně osvětlêlê jejich situacô a turisti se vedalê zpátky na hlavák. Aspoň trochô vêstřizîvělê.

0