Od prostijovskéch polêcajtu – V polêcejnich záznamech se nezříidka objevôjó připadê, v keréch bévaji dobry skôtkê po záslôze potrestany. Ê dêž né doslova, ale vzdáleně bê se to dalo aplikovat aji na situacô, keró popisôje polêcejni mlôvči František Kořinku.

To só negdê lêdi všimavi, až to boli a řešijó věcê, po keréch je jim prd. To je aji připad z uterniho odpoledňa. Na 158ičkô totiž gdosê bonzl, že na polô ô Dobrochova só nejaci typci, co kradó řepô. Pravda, na sklêzeň řepê je eště poměrně dlóhá doba, minimálně do kadlátek. Ale nedalo se nic dělat, věc bêlo potřeba prověřêt.

Na misto vêrazêlê polêcajti z Němčêc nad Hanó. Ti sice partijô ôsêlovnéch pracovniku našla, ale jejich pracovni náplň bêla uplně jinši, než bêlo hlášeny. Šlo totiž o pracovnikê Obecniho uřadô v Dobrochově, keři podle plánô práce provádělê čêštěni rigólô ô sêlnice a o řepô v žádnym připadě nejevilê zájem. Připad bêl tym považované za ôzavřené.

0