Od olomóckéch měšťáku – To, že se strážnici mosijó potékat s ledasjakó klientelů, je známá věc. Né dêcky se ale podaři z každyho dostat přêznáni . Těžky to mělê aji s králikem.

Bilé ôšatec se totiž dopôstil teho, že se ve středô pohêboval mezê autama po sêlnicê na ôlêcê Za Vodojemem. A to prosim pěkně neměl néspiš vubec reflexni vestô, o základni znalosti Vêhláškê ani nemlôvě.

Dopôstil se tym přestôpkô proti bezpečnosti a plênôlosti sêlničniho provozô. Jeden ze svědku, co pobiháni a kličkováni sledoval, ho nakonec odchêtl a přênesl na slôžebnô sám. Strážnici teda přêkročêlê k ukonô podáni vêsvětleni, ale štêrnohé delikvent se s něma odmital bavit. A tož na otázkê, ešlê je si vědomé svyho čênô, kemô ôtekl z kastróla, čê jak mô to dupe, vubec nereagoval. Pravděpodobně odmitl aji dechovó zkóškô, protože v polêcejnim hlášeni neni o jejim vysledkô žádná zminka.

Ani přes veškeró snahô se tento připad nepodařêlo ôzavřit a dosť možná zvostane mezê pověstnéma kriminalistickéma ‚pomničkama’. Dêž zjistilê, že to s králikem bôde asi marny, odvezlê ho strážnici na veterinárni klinikô, gde se o něho ôž postaraji.

0