Od přerovskéch měsťáku – Že ožrali mivaji štěsti se neřiká uplně nadarmo. Připad přerovskéch měšťáku, o kerym piše mlôvči Miroslav Kominku, se pro jeho aktéra dá nazvat štěstim tôplovanym.

V nocê vêjižděla po hlášce na 156 hlidka k ožralymô chlapovi, co se váli v parkô. Na mistě dotyčnyho skôtečně našlê. Měl problémê vubec ze sebe vêdat klódnyho slova a bêl zraněné na hlavě. Strážnici mô poskêtlê prvni pomoc a mezê tém přêvolalê sanitkô. Ta si ho odvezla do špitálô.

Deň na to ale volal nejaké pacóš, keryho mělê v péčê na chirurgii. Potřeboval najit svoje auto, kery pré nechal věčir před tém stát negde kolem parkô. Ale kvulêvá temô, že má včeréškô hroznó kocovinô, néni mistni a navic domlácenó palêcô, vubec nemá tôcha, gde mô fáro stoji. Věděl akorát espézetkô.

Litačka se teda vêdala k parkô znovô a auto tam skôtečně našlê. A v ten moment fakt muhl střizlêvějici šofér mlovit o tôplovanym štěsti. Auto totiž nebêlo jeho, ale firemni. Nechal ho odemčeny, v něm noťas, náhradni kola s hlinikovéma ráfkama a dalši věcê. Fšecko, jak tam večir před tym nechal. Notebook zavezlê měšťáci chlapovi do špitála a auto zamčelê. Jak ale na mistě octl a ešlê ôž měl nakópeny, dêž tam s nim dojel, nebo se mô to přêhodila až pak, to se ve zprávě nepiše.

Fotkô, co zvostalo netknôty přes noc v nezamčenym autě na zadnim sedadle, mámê od přerovskéch měšťáku.

0