Z olomóckyho kraja – Ê dêž nad nejakéma starosvětskéma záležêtosťma negdo ohrnôje nos, letatma třeba dozraje do teho, že z nesmêslnéch vidin se vráti zpátky k rodném kořeňum a najednó zjisti, že tam je mô nélip. A pak aji ledasco pochopi…

Tento zvêk se vztahôje k Velêkonocum a nigde jinde v českéch zemich nemá obdobê. Dodneška pruvodê a procesi z okolnich dědin na Biló sobotô a Velêkonočni nedělô miřijó do kostela v Bohuňovicách, z Bělkovic se pro změnô chodi do Dolan, ze Samotišek a Droždina zase jezdijó v hodê na Svaté Kopeček.

V každym mistě se temô řikávalo jináč, negde jenom Matičkê, jinde Pámbičkovê nebo Ježišovê Matičkê, v jinym mistě to bêlo zas Vênášeni Pámbička. Chodivalo se  třeba v Nákle, Štěpánově, Těšeticách, Drahanovicách, Slatěnicách čê Hnojêcách.

Je to natolik ojedinělé zvêk, že se ho hétmanstvi rozhodlo zapsat do Zeznamô nemateriálnich statku tradični lidové kulturê Olomouckyho kraja. Negde se snažijó Matičkê aji obnovovat, tož bê bêlo pěkny, dêbê bêlo po dědinách zas neco takovyho vidět.

0