Z Lôdmirova – Abêste si ale nemêslêlê, že smê zabóchalê na vrata, vêšil ven hospodář  a mê smê se mô nasomrovalše dom. To zas né. Kamenik, maliř, kameraman a gdo vi, co eště, Pavel Surmu pořádal na své ôsedlosti č.p. 4 deň, respektive vikend, otevřenéch dveři.

Poprvni smê k němô do ‚otevřenéch dveři‘ vlezlê před dvóma letama. Psalê smê o tem TOŤ. Fčêlka teda nazrál čas si to zopáknót. Pochopitelně smê přê tem znovô prohodilê pár slov s Pavlem Surmovym. Hospodář řikal, že to dveřê nemá v plánô otevirat s nejakó železnó pravidelnosťó. Nedá se řict, ešlê to bôde znovô za rok, ale každopádně to néni naposledê.

S Pavlem se potkávámê na ruznéch akcich, kery zaznamenává jako kameraman. Na to, co ale dělá jináč, smê se zajelê podivat do Lôdmirova. Jindová se takê jenom tak v rozletô pozdravimê, tentokrát bêl aji čas trochô splknót. S usměvem řikal, že pořádáni podobné akce ê záleži na náladě hostitela . Zároveň se ale takê sám tym donôti dotahnót do konca rozdělany věcê.

Jak nám ale takê prohodil, póšti se do dalši žêvotni etapê. Če spiš že neco začiná tym, že se k nečemô vraci. A to je malováni. Temô se chce věnovat hlavně, protože práca s kameněm je s přêbévajicima letama rok od rokô těžši… Ale takê je mô pré jasny, že ôžêvit se čêstě ôměnim je těžká cesta!

Ani tentokrát to ale neměl jako svojô ôměleckó one man show. Jako vêstôjici hostê si pozval maliře  Luciô Hrôškovô, Leonidasa Kryvošeja a keramika Josefa Vacovskyho. Na fotkê ze sobotê se mužete podivat TOŤ, dveřê só otevřeny eště aji v nedělšo 26. srpna.

0