Pani Přêkrêlova slavila stovkô, hétman si s ňó domlovil karibské taneček

Z Kostelca, teho na Hané – Tam, gde se šetři na kolonkách s věkem, muhlo bê se to uřednikum v připadě pan Žofie Přêkrêlové vêmstit. Od štvrtka je totiž jeji věk trojciferné. A tož se aji sjelê gratulanti.
Dêž přêšil za pani Přêkrêlovó zástôp gratulantu, nestačêla se divit. S pugétama a dárkama se za ňó do domova pro seniorê v Kostelcô na Hané zastavil hétman Olomóckyho kraja Ladislav Oklešťku, jeho náměstek a zároveň kostelecké mistostarosta Ladislav Hênku, kostelecké starosta František Horáku, vedóci duchodovyho odděleni OSSZ Prostijov Alice Kočiřova, ta ji jako dáreček přênesla zvéšené duchodové vyměr, a pochopitelně aji ředitel domova David Ševčiku.
Pani Přêkrêlovô pré sice zlobijó očê, huř ôž vidi, ale jinak je čupr. Olomócké hétman si s ňó dokonca domlovil aji taneček na Karibikpárty, kery tadê v červencô mévávaji. Jináč si na nic nestěžôje, dovede bêt za fšecko vděčná a jak řiká, je v žêvotě šťastná. A vzhledem k temô, že to pokaždy k tancováni nebêlo, mělê bê si z ni vzit přiklad ti, co furt jenom fňôkaji.
V kosteleckym domově bévá pani Žofie teprová dvě leta, do té dobê žêla doma. Po oficiálnich gratulantech v deň 100. narozenin přênde slavit v pátek celá rodina. A že jich je požehnaně. Vêchovala 5 děti, má 14 vnóčat, 23 pravnóčat a dokonca eště jedno prapravnóče.
Na fotkê ze štvrtečni gratulace se mužete podivat TOŤ.
Neco o pani Žofii Přêkrêlové
Narodila se 15. června 1917 v Polomi na Konickô jako jedna ze 6 sórozencu. Maminka ji brzo ômřela, a tak zvostalê sami s tatinkem na menšim hospodářstvi.
Ze svym budócim manželem Oldřichem se potkala na začátkô drôhé válkê. Společné žêvot pak prožêlê v Prostijově. Zařidilê si malé konzum, keré jim pak jako ‚vêkořêsťovatelum‘ znárodnilê. Na to konto bêl pan Oldřich na nejaké čas nasazené aji na uranô v Jáchymově a ona zvostala s děckama sama. V rokô 1972 pak ovdověla.
Ê dêž ôž né na svym, v obchodě ale prožêla celé žêvot. Prodávala třeba v prostijovskym Kastrólô, chvilô takê v Priórô a nédyl na Šárce. A jak smê ôž zmiňovalê, aji přesto, co fšecko prožêla, na nic si v žêvotě nestěžôje.
Aji z Furtovnika je přêrozeně přijemê fšecko nélepši, hodně zdravi a Božiho požehnáni. A jak řikal olomócké hétman – stovka, to je teprve takové malé rozjezd…