Pěnčénská malotřidka slavila 140 let. Došlo ê na dôcha školê, keré se tradôje ôž hromadô generaci!
Z Pěnčéna – Mista, stavbê, věcê, kolem keréch denně chodimê, berem jako samozřejmosť. A vubec nepřeméšlimê o tem, že na svym mistě gdêsê nestálê. Třeba jak pěnčénská škola. Ta slavila svoje narozkê v pátek.
Mosimê předem přêznat, že obecná v Pěnčéně je naprostá srdcovka. Ôčêt se čist, psat a počitat toť začal před hromadó let aji náš redaktór Miloš Havelku. Jako mistni rodák toť vêchodil celó obecnó a od páté třidê pak s ostatnima začal jezdit za dalšim vzdělánim do vedléši Přemek. Ale to jenom tak mimochodem.
Pozváni na oslavê ‚stoštêrêcitkê‘ smê od pani ředitelkê Lenkê Lošťákové rádi přêjalê a po letech se vrátilê na misto čênô. Přêvitani smê bêlê chlebem a soló, pedagogické sbor v dobovéch kostymech, celá škola vêšňořená do svátečniho.
Vzájemné doprovod smê si dělalê s pěnčénskym rodákem a bévalym kronikářem Ladislavem Havelkó, keré se neplánovaně stal sóčásťó vêôčováni. Školákê zajimala hromada věci, včetně teho, ešlê je pravda, že ve školê straši dôch bévalyho pana řidiciho. Pamětnik přêznal, že to ôž se mezê školákama šôškalo před 77 letama, gdê v této školê začal chodit do prvni třidê. A gde se tato šôškanda vzala? Bévalé kronikář nabidl vlastni vêsvětleni. Ve školê béval takê učiteské byt, keré dlóhy leta nebêl ôžévané, protože řidici bêlê mistni a nigdo tam nebéval. Prostor se teda vêôžéval ke skladováni fšeckyho možnyho, a abê zvědavy děcka odradilê, možná si tenkrát negdo vêmêslêl takovó věc…
Možnosť se aspoň na chvilkô vrátit do své ‚alma mater‘ vêôžêla hromada bévaléch školáku. Jak řikala Lenka Lošťákova, probihal normálni vêôčovaci deň, akorát chtělê capartum ôkázat, jak to takê gdêsê bêlo. Návštěvnici mělê k dispozicê takê školni kronikê. Pani řiditelka přêznala, že dobře pul stoleti nebêlê mistni školni záznamê vubec archivovany. Cely prázdninê ji zabralo nachêstat fšeckê materiálê do archivô. Na začátkô školniho rokô dostalê ale nápad s oslavama, takže stary kronikê se znovô stěhovalê, aspoň pro tôto přiležêtosť, dom. Ale na drôhó stranô – to k takové věcê patři…
A jaky to v pátek v pěnčénské školê bêlo se mrknite TOŤ.