Od šômperskéch polêcajtu – Těžko posôzovat, ešlê pendrek a kôchêňák só rovnocenny zbraně. Ale dêž de do tôhyho, hodi se aji sôché klacek. V tymnto připadě ovšem na steč nedošlo.

V pátek po šesté večir na šômperskym nádraži se chlap v Kristovéch letech rozhodl řešêt svojô křêvdô. Dêž do něho kéroval ochrankář, tož vêtasêl kôchêňské nuž, co měl strčené gdesê za páskem gati. Ovšem to pochopitelně dvaapadesátiletyho strážca pořádkô nevêvedlo z mirê a aji on předvel svojô zbraň, konkrétně ôž zmiňované obušek.

Pak ôž šlo jenom o to, kemô dřiv prdnó nervê, gdo předvede prvni vypad nebo zdrhne z bojišťa. Luft se dal krájet, pot tekl po zádech až mezê pulkê, v žêlách tôhla kriv, šerif daleko. Chlap s nožem pokračoval v nadáváni a vêhrožováni fyzickó likvidacó. Obá čekalê na chêbô protivnika, nigdo ale nechtěl sokovi poskêtnót vyhodô…

Nô nic! Nêbôdmê to prodlôžovat. Ve sporô šlo pré o to, že kvule špatném mravum ho ôž ochrankář nekolêkrát vêkázal a minil to ôdělat aji fčêl. Takê nadáváni a vêhrožováni měl hřišnik v trvalym repertuárô. A tož šlo o takové šômperské nádražni folklór.

Fčêl se to ale dostalo až do rôk polêcajtum, keři chlapa s vêkosťovákem podeziraji z nebezpečnyho vêhrožováni. A za to bê muhl jit až na třê leta natvrdo za katr.

0