Zase to mámê tadê, zétra bôde Valentyna. Znám sice Valentyna Dobrotivyho nebo Valentina Šindlera, teda stréčka Křópalovyho z Břôchovan. Ale z nejakyho patróna zamilovanéch mě de jaksê hlava kolem. On sám za to možná ani nemuže, akorát zneôžêlê jeho nouhau (know-how), jak se dneska řiká…

Ale jak bêch tak řekl – chôdák klôk. Fšôdê je to samo srdičko a pusinka, možná se to netyká akorát tak hajzlpapira, ê dêž néni vêlóčeny, že ho třeba ô nás v kvelbô jenom neobjednalê. Ono ôtirat si prdel do srdiček, to ôž bê bêl fakt opruz. To je samo srdičko sem, samo srdičko tam, na fuseklách, nasrávačkách, a lêdi blbnó, protože si mêslijó, jak je to fšecko světovy a jak bêhmê bêlê sto let za opicama, dêbê se aji ô nás neblblo a jak vlastně bez teho muhlê vubec gdêsê žêt. A přê tym je to sténá hovadina, jak v našech končênách Santa Claus!

Nô povim vám, dêbê mně Filka donesla dom trenclákê s nápisem ‚Aj lavjuuuu’, tož to bêch rači s holó řêťó chodil. Si nedovedô představit to zděšeni, dêž bêch v takovym oděni přêšil mezê dobêtek a nebo co bê si o mně náš pesánek Maxinek pomêslêl, dêž bê mě tak na kôchêni potkal. To bê z teho asi chêtl aji psotniček.

Nô nejak ten zétřek s Filkó mosimê přežêt. Ale zas si s tym hlavô nedělámê. Hôbičkô si dávámê, ať je to na Cyrila s Metudkem nebo na Vše svaty, a tož dêž si jô klidě dámê aji zétra, Ovšem né kvulê Valentynovi, ale protože se nám chce. Na to žádny generálni FČÊL nepotřebôjemê.

0