Ze Dzbela-Borové a z Pohádkovyho lesa – Jet prvni červnovó sobotô do Dzbela, to je pro spóstê lêdi povinnosť. Jezdilê tam ze svéma mamama a tatama ôž jako děcka a fčêl tam zas vêvážijó svoje potomstvo. S Pohádkovym lesem nekeři dofčêl strávilê kôs žêvota.

O Pohádkovym lese teho bêlo napsanyho tolik, že snaď ôž ani nende napsat napsat. Ale ani to néni potřeba. Letos se otevřel ôž po třêadvacáty. A po letech, gdê to bévalo s počasim dosť na levačkô, nebêlo ani teď v sobotô potřeba se moc zhližet k obloze, ešlê neleti nejaké mrak. Krêty stolováni bêlo spiš na skováni před slônkem…

K nekonečném davum promlóval Pepek Námořnik Bob Nováku, ô polni kôchêně postával dozorči v bilym plášťô s fajfkó a s dévéťáckéma špagátama, misto financa ô vstupô do Pohádkovyho lesa hlidal Boronoš a kolêk bêlo pohádkovéch postaviček na cestě lesem, to bê asi jenom tak negdo nespočital.

Posledni leta maji Pohádkové les na starosti dzbelšti hasiči a kromě ukázek historickyho šermô, vycvikô psu, čê požárniho utokô, bêl slébené aji kózelnik. Ten skôtečně dorazêl a vêkózlêl aji známyho imitátora Václava Faltusovyho. Pit bêlo co, jest takê, a určitě zbêlo neco aji pro tê, co šlê v nedělô ôklózet. Tož rozhodně Pohádkové les muhl bêt skôtečně pohádkové pro fšeckê, co přêšlê, né jenom pro mrňósê.

0